Daniel Kroupa: Ohrožení občanské společnosti na Slovensku i jinde
Důvodem, proč politici s autoritářskými sklony nenávidí občanskou společnost, je, že omezuje a ohrožuje jejich moc. Jestliže se mezi rodinou a státem nachází dostatečně velké množství spolků, sdružení, nadací a neziskových organizací, které vznikly spontánní aktivitou občanů nezávisle na státu, narážejí mocenské ambice samovládců na překážku, kterou je nesnadné překonat.
Levicoví autoritáři se proto snaží občanskou společnost ovládnout a postátnit, pravicoví rozprášit. Nejsnadněji se vládne diktátorům v atomizované společnosti, v níž se proti jejich vůli mohou postavit jen osamělí občané, zvláště jsou-li ekonomicky závislí na vládě.
Čtěte také
Podobnou překážkou mocenské zvůle jako občanská společnost je na státu nezávislý podnikatelský sektor, který někteří političtí myslitelé považují za její součást.
V demokratickém právním státě je existence občanské společnosti projevem svobody jednání a sdružování se podle zájmů, potřeb či názorů a přináší obohacení života, o jakém se lidem žijícím v diktaturách ani nesní. Pro politiku nepředstavuje žádný problém, protože politická moc má hřiště přesně vymezené ústavou a přímo do politiky občanská společnost zasahovat nemůže.
Slovensko v rukou autoritářů
Jistěže zahrnuje nejen humanitární organizace, ale také různé politicky zaměřené think tanky a neziskovky, které někdy tvoří zázemí politických stran, jindy se věnují lobbingu. Občas organizují manifestace a demonstrace, či dokonce přímé akce, které provokují či obtěžují kolemjdoucí. Mohou ale také velmi pozitivně ovlivnit veřejné mínění a mobilizovat voliče, aby se zasadili o dobrou věc.
Čtěte také
V zastupitelské demokracii se často stává (zejména při nízké volební účasti), že vláda v některé oblasti sice reprezentuje parlamentní většinu vzešlou z voleb, ale nikoli většinové veřejné mínění. Pro aktivisty z politických neziskovek se tím naskýtá příležitost přetavit nespokojenost v mohutné protestní hnutí, které donutí vládu k ústupkům.
A nejen to. Mnohokrát v minulosti jsme byli svědky protestů, které vedly ke změně vlády, či dokonce ke zhroucení režimu. Poučné jsou v tomto ohledu příběhy barevných revolucí či Majdanu na Ukrajině. Mobilizace občanské společnosti na Slovensku také přispěla k pádu Mečiarovy i Ficovy vlády.
Masové protesty jsou noční můrou autoritářských, ale i demokratických politiků. Avšak zatímco demokraté řeší situaci tím, že pro svoji politiku hledají širší konsenzus, autoritáři sahají k násilí a k administrativním zásahům proti občanské společnosti.
V Rusku v tomto ohledu sehrál neblahou roli zákon, který neziskové organizace čerpající granty ze zahraničí nejprve označil jako cizí agenty a pak je Putinův režim zlikvidoval zcela. Na tuto šikmou plochu v uplynulých týdnech nastoupila vláda v Gruzii.
V členských státech Evropské unie zastánci „řízené demokracie“ užívají za stejným účelem jemnější prostředky: snaží se politické neziskovky odříznout od zdrojů peněz a vedou proti nim nenávistné kampaně. Tak postupoval v Maďarsku Viktor Orbán a na Slovensku nová Ficova vláda už první kroky v tomto směru učinila.
Atentát na premiéra je zločinem spáchaným pomateným jednotlivcem. Pro představitele vládní koalice se však už na prvních tiskových konferencích stal záminkou k útokům na politické neziskovky a na nezávislá média. Potvrdili tak obavy, že Slovensko je v rukou autoritářských politiků.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
