Daniel Kroupa: Moc ideologie

27. listopad 2023

Dovolil jsem si vytvořit slovní hříčku, která se mi jeví výstižná v obou svých významech: „moc ideologie“. Ano, ideologie je moc, tedy příliš. Od Velké francouzské revoluce, kdy se poprvé rozvinula, ovládla z velké části moderní způsob uvažování o světě, o společnosti i o člověku a stala se novým náboženstvím.

Moc, nadvláda ideologie se pak projevila ve vědě, v kultuře i v politice a vybudovala totalitní režimy nejen v Evropě, ale po celém světě. Komunismus, fašismus a další ismy ve dvacátém století vyvolaly krvavé revoluce a války, které počty obětí překonaly největší hrůzy v celé historii lidstva.

Čtěte také

Ideologie je posedlost mocí, která je totální, neomezená, a proto může všechno. Politickou moc, obecně vzato, tvoří sjednocení lidí jednajících v souladu. Jestliže tedy vytvoříme dokonalou jednotu ve společnosti, jíž se žádný jednotlivec nemůže vzepřít, vytvoříme totální moc.

Myšlenka totality je nenápadně obsažena již ve zdánlivě nevinných utopických představách ideální společnosti. Co jiného znamená komunistický ideál beztřídní společnosti, v níž jednotlivec postrádá jakékoli prostředky a možnosti k nezávislé existenci, než vizi totální moci?

A fašistický ideál národa dokonale sjednoceného za jediným vůdcem je rovněž představou neomezené moci. V obou případech se jedná o moc, která je neomezená vůči člověku a může všechno, protože nad ní již žádná moc neexistuje. Utopický ideál tak nahradil moc Boha světskou mocí, a proto se právem mluví o sekulárních náboženstvích.

Náboženství, nebo ideologie?

Zajímavou a aktuální otázkou v této souvislosti je, zda také islamismus není spíše než projevem náboženského vzepětí světskou totalitní ideologií. Jeho utopickým cílem je dokonalé společenství věřících spojených právem šaría pod jedním vládcem. Na rozdíl od komunismu a fašismu, které se své historické poslání snažily zdůvodnit pseudovědeckými teoriemi, islamismus čerpá své ospravedlnění z Koránu a sunny.

Čtěte také

Jenže tyto náboženské texty islamisté vykládají fundamentalistickým způsobem doslovně, což je vede k přesvědčení, že vlastní vědění o Alláhově vůli a jsou proto jedinými povolanými ji uskutečňovat. Takové zapálené vlastníky pravdy známe ostatně i z křesťanského prostředí.

Pokorný věřící si je vědom své nedostatečnosti a nevědomosti, pochybuje a hledá Boží vůli znovu v každé situaci, náboženský fanatik však o svém vědění nepochybuje.

V tom se ale příliš neliší od fanatika sekulárního, který z údajně vědeckého světového názoru vyvodí vědění o „objektivních zákonech vývoje společnosti“ a o historickém poslání dělnické třídy nebo z Darwinovy teorie aplikované na společnost vydedukuje učení o nadřazených rasách a o nutnosti zvítězit nad ostatními v boji o přežití.

Daniel Kroupa

Je-li tato úvaha správná, dospíváme k poněkud překvapujícímu závěru, že islamismus je jedním ze sekulárních náboženství či, jinak řečeno, totalitní ideologií. A hnutí, které z ní vychází je proto stejně nebezpečné jako komunismus a fašismus.

Totalitní ideologii nevyvrátí žádné argumenty a totalitní hnutí neuznává žádný kompromis kromě toho, že se mu podrobíte. Jediné, co s tím můžete dělat je porazit ho a rozprášit, dokud je slabé, nebo alespoň nepřekážet těm, kteří se o to snaží. I tak je třeba počítat s tím, že moc jedné ideologie nahradí jiná.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio

Související