Daniel Kroupa: Spravedlivá válka a izraelská operace v Gaze
Izraelská odveta za teroristický útok Hamásu 7. října se stala terčem kritiky části Západních médií ještě dříve, než začala. Každému, kdo trochu sleduje dění v Izraeli a na palestinských územích bylo jasné, že musela přijít a že bude muset být tvrdá. Nikoli z touhy po pomstě, ale protože její absence by byla nepřáteli Izraele pokládána za slabost a ta se na Středním východě neodpouští.
Stala by se s velkou pravděpodobností podnětem k dalším útokům nejen teroristů Hamásu z pásma Gazy, ale i z Libanonu, kde hnutí Hizballáh disponuje daleko větším počtem raket s delším doletem, schopných zasáhnout nejobydlenější části země.
Čtěte také
Vojenské tažení do pásma Gazy ovšem vyvolává oprávněné obavy. Na území menším než Praha žijí dva miliony obyvatel a je tedy předem zřejmé, že při něm zahyne velké množství civilistů. Hamás je používá jako živé štíty a svá vojenská zařízení, včetně odpalovacích ramp, umísťuje do blízkosti nemocnic, škol, mešit či kostelů.
Zatímco však Hamás posílá tisíce svých raket na civilní cíle, na židovská města a vesnice bez varování, izraelská armáda cílí výlučně na vojenská zařízení a před úderem varuje obyvatele formou letáků a zpráv SMS, aby danou oblast opustili.
Maximální úcta k životům lidí
Čtěte také
Skutečné počty civilních obětí v Gaze neznáme, protože zprávy o nich pocházejí téměř výlučně z propagandistické dílny Hamásu. Předpokládá se, že izraelská pozemní operace jich ovšem přinese tisíce. A právě to vyvolá bouři odporu i u mnoha lidí, kteří dosud uznávali právo židovského státu na obranu.
Západní veřejnost si bude klást otázku, zda válku provázenou tolika civilními oběťmi lze ještě považovat za spravedlivou. Připomeňme si, že taková válka má tři základní znaky: spravedlivý motiv, spravedlivý cíl a přiměřené prostředky a postupy, jimiž je ho dosaženo.
Pokud se v tomto případě týče motivu, jedná se o oprávněnou obranu napadeného státu. Legitimním cílem je zničení schopnosti hnutí Hamás provádět teroristické útoky. Pochybnosti se tedy týkají hlavně způsobů, jimiž má být tohoto cíle dosaženo. A v tom, co je ještě přípustné a co nikoli, se Západní veřejné i odborné mínění rozchází s izraelským.
Čtěte také
Evropské státy a Spojené státy americké již více než 80 let nevedly existenční války. A válčily ve vzdálených destinacích s úzce vymezenými záměry. Z nich odvozená měřítka toho, které prostředky a postupy jsou dovolené a které ne, jsou proto v některých věcech odlišná od válek, které státy vedou o vlastní existenci.
Války, které vedl Izrael od svého založení, měly ale právě existenční charakter. Jeho porážka by neznamenala jenom přenechání části území nepříteli nebo pouhé podrobení se vůli vítěze změnou politického režimu, ale úplné zničení státu a nelítostný masakr jeho obyvatel srovnatelný s holokaustem.
Západní veřejné mínění by v takovém případě sice bylo velmi rozhořčené, politici by vydávali rezoluce rozhodně odsuzující takový čin a to by bylo asi tak všechno, co by se stalo.
Nedivme se proto, že izraelská vláda společně s opozicí se sice snaží čelit kritikům svého postupu, ale radit si od nich nenechá a dělá to, co považuje za nutné pro záchranu své země. Právě tato nutnost určuje, které prostředky a postupy jsou přiměřené. Podstatné je, aby i nadále v Izraeli zůstal zachován obecný princip: maximální úcta k životům lidí, Židů i Arabů.
Autor je filozof a pedagog
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
