Daniel Kroupa: Hrdinství Petra Uhla
Jsou různé druhy statečnosti a každý z nich si zaslouží respekt a hold. Vážíme si zejména lidí, kteří v okamžiku nebezpečí nasadili bez váhání život pro záchranu druhých. Pokud tak ve svém životě činili opakovaně nebo dokonce soustavně, mluvíme o hrdinech a takovým projevujeme úctu. Připomínáme si jejich památku a stavíme jim pomníky. Proto, aby se stali vzorem pro další generace.
Pravda, stává se, – poslední dobou dokonce často – že potomci o hrdinovi zjistí, že se ve svém životě dopouštěl i věcí, jichž si dnes neceníme, nebo je dokonce považujeme za špatnost a pak jejich sochy kácejí.
Čtěte také
Nemám teď na mysli odstraňování symbolů mocenské nadvlády, ale právě případy, kdy zpovykaný dav ničí památník člověka – který prokazatelně vykonal statečné činy – pro jeho lidské chyby či proto, že neodpovídá současné ideologické módě.
Pak je to jen projev lidské malosti toužící triumfovat nad velikostí. Před pár dny jeden hrdina zemřel.
Ano, mám na mysli Petra Uhla a v obdivu k jeho statečnosti se shodují nekrology psané lidmi, kteří ho znali. A to bez ohledu na to, zda s jeho názory souhlasili či nikoli. Uznání totiž získal také od svých odpůrců ideových či politických, k nimž patřím i já.
Zastávat se uražených a ponížených
Zároveň se však na sociálních sítích objevily články znevažující jeho osobnost a památku. Především pro myšlenky, které vyjadřoval ve svých veřejných vystoupeních, článcích a komentářích.
S těmi lze zajisté polemizovat, ale je známkou zaslepenosti nevidět životní přesvědčení, které stálo za nimi, jemuž byl Petr Uhl věrný a projevoval je po celý život nejen slovy, ale především svými skutky.
Čtěte také
To přesvědčení bylo vlastně docela prosté: Vystupovat za všech okolností proti nespravedlnosti a zastávat se lidí, kterým se děje křivda.
To ho vedlo v době autoritářského režimu k podpisu Charty 77, k spoluzaložení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a k trpělivé dlouholeté práci při vydávání bulletinu Informace o Chartě.
V něm zveřejňoval nejen prohlášení hnutí, ale také podrobně dokumentoval případy pronásledování disidentů i zcela neznámých obětí komunistické zvůle. Myslím, že právě to nejvíce vadilo tehdejšímu režimu, protože jeho zločiny tím vycházely na světlo. Byl odsouzen k dlouholetému vězení.
Po sametové revoluci se Petr Uhl zastával lidí sociálně slabých, Romů a poukazoval na křivdy spáchané při takzvaném odsunu sudetských Němců. Přesto, že to nebylo právě populární.
Pravda, nebyl spokojen s formou demokracie, která tehdy zvítězila, a snil o uspořádání společnosti, které by jednou provždy takovým nespravedlnostem učinilo přítrž.
Patřím k těm, kteří nevěří, že se na této zemi takový sen může někdy uskutečnit.
Domnívám se, že je proto třeba budovat systém, který co nejvíce bude alespoň bránit zneužívání moci a chránit svobodu jednotlivců.
K tomu, aby v takovém systému byl život snesitelný je ale třeba lidí, kteří tak jako Petr Uhl budou soustavně vystupovat proti nespravedlnostem a zastávat se uražených a ponížených. Takové hrdiny budeme potřebovat i nadále!
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
