Apolena Rychlíková: Bojovník do posledního dechu. Za spravedlivou společnost se Petr Uhl nepřestal prát ani po roce 1989
Poprvé jsem Petra Uhla osobně navštívila před mnoha lety, kdy jsem s kolegou sociologem a dokumentaristou Martinem Kohoutem plánovala natočit svědectví „levicových demokratů“ napříč československými dějinami.
Vězeň svědomí, jedna z hlavních postav Hnutí revoluční mládeže, bývalý disident, prvosignatář Charty 77, spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Petr Uhl byl mezi prvními, které jsme při našem – bohužel nedokončeném – pátrání navštívili. V kuchyni bytu na pražských Vinohradech seděl drobný, leč od pohledu silný muž a potměšile se na mě usmíval.
Čtěte také
„Hlavně se proboha nezouvejte,“ vykřikl na mě přísně, sotva jsem vcházela do dveří. „To totiž opravdu nesnáším, ve Francii nic takového nedělají,“ neopomenul zmínit zemi, která ho v jeho politickém přemýšlení zásadně ovlivnila. Právě setkání se západní radikální levicí ho inspirovalo k založení Hnutí revoluční mládeže (HRM). Aktivity HRM režim nesnesl, a tak v roce 1969 Petr Uhl poprvé skončil ve vězení, ze kterého vyšel až v roce 1973.
Roky vězení
O rok později se oženil se svou celoživotní partnerkou a spolubojovnicí Annou Šabatovou. Oba patřili k nejvýraznějším postavám československého disentu a jako jeden z mála párů byli pod dokumentem Charty 77 podepsáni oba. Za angažmá ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který Uhl spoluzakládal, ho v roce 1979 čekal další politický proces. Spolu s ním byla odsouzena novinářka Otka Bednářová, Václav Havel nebo Jiří Dienstbier. Podruhé strávil ve vězení celých pět let. Často pak napůl z legrace a napůl vážně říkal, že jeho věk je nižší přesně o těch devět let, kdy byl ve vězení. V komunistickém kriminále byl ze všech disidentů nejdelší dobu. Po propuštění pracoval vystudovaný inženýr Petr Uhl jako strojník a topič a byl dále aktivní v Chartě 77 i ve VONSu.
Čtěte také
„Já jsem nikdy nebojoval proti komunismu, ale proti nedemokratickému, utlačujícímu režimu,“ opakoval mi pak prakticky na každém našem setkání. Byl to muž, který až obsesivně lpěl na přesnosti a nesnesl jakoukoliv dezinterpretaci – nejen svého odkazu a práce. Sám sebe označoval za novináře, byl i politikem. Po volbách v roce 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Podílel se na vzniku Levé alternativy. Po rozpadu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Zároveň pracoval jako novinář a mezi lety 1990–1992 působil ve funkci generálního ředitele ČTK, kde jako redaktor zůstal do roku 1994.
Bojovník za práva slabších
Šíře jeho zájmu o veřejné dění byla prakticky nekonečná. Do posledních sil sledoval dění doma i ve světě a skvěle se v něm orientoval. A rád o něm také diskutoval. Především však až do své smrti zůstal tím, kým byl po celý život – odvážným a upřímným bojovníkem za lidská práva, proti nespravedlnosti, ať už se děla komukoliv. Stavěl se na stranu utlačovaných a ponižovaných, ať už šlo o Romy, LGBT komunitu, nebo nespravedlivě stíhané anarchisty z operace Fénix, obviněné v policejní provokaci z plánovaného terorismu.
Kromě jiného ale svou prací vytvářel kontinuitu demokratického levicového myšlení, které má v Československu hluboké kořeny a dlouhou tradici a které jsme poměrně nešťastně vytěsnili z kolektivní paměti. Teď odešla další jeho významná postava. Inspirace v podobě neutuchajícího zájmu o společnost, úsilí o lepší a spravedlivější svět pro všechny i nebývalá důslednost však v odkazu Petra Uhla přetrvá. Navždy tak zůstane vzorem pro nové generace lidskoprávních bojovníků a bojovnic.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Související
-
Lukáš Jelínek: Aby se levice vrátila, je zadání hlavně pro mladé aktivisty
Tak dlouho se ČSSD odrážela ode dna, až po částečném vyklizení pozic na radnicích a hejtmanstvích a debaklu v senátních volbách ztratila i zastoupení ve sněmovně.
-
Karel Hvížďala: Komu chybí levice
Nacházíme se v bolestivém kulturním boji nikoliv mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, kteří na modernizaci vydělávají, a těmi, kteří kvůli ní prohrávají.
-
Daniel Kroupa: Bude někomu chybět levice?
Ve volbách se do Poslanecké sněmovny nedostali sociální demokraté ani komunisté. Stranické spektrum v této komoře sestává ze zastánců středopravicové politiky a populistů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
