Daniel Kroupa: Hongkong a lidská práva

17. srpen 2020

Když se v 90. letech v Poslanecké sněmovně pokoušela skupina jejích členů prosadit rezoluci odsuzující porušování lidských práv v Číně a Tibetu, ozývala se z akademických kruhů kritika, že se jedná o typický projev evropského kulturního imperialismu.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Tedy o snahu Západu vnucovat jiným civilizacím hodnoty, které jsou produktem jeho vlastní kulturní tradice. V postmoderní době je prý třeba vycházet z teze, že všechny kultury jsou si rovny a je třeba k nim přistupovat se stejným respektem. To je základním principem multikulturalismu, který se musí napříště stát programem domácí i zahraniční politiky.

Čtěte také

Tuto kritiku bylo možné odbýt poukazem na skutečnost, že Čínská lidová republika jako členský stát OSN přijala Všeobecnou deklaraci lidských práv a je tedy povinna se jí řídit. Jenže jako před tím Sovětský svaz a komunistické Československo i Čína tento dokument aplikuje po svém. Její obhájci zdůrazňují pokrok v oblasti hospodářských a sociálních práv, přičemž ta lidská považují za druhořadá.

Na čas ovládli i české ministerstvo zahraničí a od své politiky si slibovali zlepšení ekonomických vztahů s touto supervelmocí. Očekávali od ní velké investice do našeho hospodářství. Ty však z neznámých důvodů nedorazily. Nedokázala je přilákat ani podbízivá diplomacie našeho nejvyššího představitele.

Vraťme se však k otázce, zda jsou lidská práva svou podstatou kulturně podmíněná a zda jsme oprávněni jejich dodržování vyžadovat i u národů s jinou než západní tradicí. Vyjdeme-li z toho, že součástí naší kultury je i vzdělanost, kterou tvoří filosofie, věda a technologie, můžeme se ptát, proč kritikům nevadí šíření vědomostí o přírodních zákonech a jejich technické aplikaci, ale překáží právě poznatky o právech člověka, které mají stejnou univerzální platnost.

Právo na život, svobodu a vlastnictví

Čtěte také

V případě Číny lze navíc poukázat na to, že její dnešní identita je založena na pozdním plodu osvícenského racionalismu, kterým je marxismus, s nímž jsou lidská práva neslučitelná. Autentické čínské učení konfucianismus, v posledních desetiletích uměle naroubovaný na komunistický systém, s nimi žádný problém nemá.

Problém s nimi nemají ani Číňané žijící na Tchaj-wanu nebo v Hongkongu. Právě oni svým zápasem o jejich respektování a oběťmi, která jsou pro ně ochotni přinášet, svědčí o tom, že lidská práva nejsou narušením kulturní tradice jejich národa, ale pouze mocenského monopolu vládnoucí komunistické strany.

Evropané, kteří mlčky přihlížejí tomu, jak tato strana v dnešních dnech rdousí v hongkongských ulicích zbytky svobody, jak zatýká novináře a právníky, kteří se nedopustili ničeho jiného, než že se za lidská práva zasazovali, Evropané, kteří její postup dokonce obhajují, jenom ukazují, že vlastní kulturu a vlastní identitu nepochopili.

Daniel Kroupa

Právo na život, svobodu, vlastnictví nepřísluší přece člověku, protože je Evropanem, Asiatem či Afričanem, ale prostě proto, že je člověkem. Uznání tohoto faktu je navíc podmínkou, bez níž není možný skutečný mír ve státě ani mezi státy. Ten, kdo to zpochybňuje, pracuje pro válku.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio