Jan Macháček: Číně se bude po starém Hongkongu ještě stýskat
Schválením nového zákona o bezpečnosti v bývalé britské kolonii Hongkong dala Čína světu najevo, že už Hongkong – tak, jak jsme ho znali – k ničemu nepotřebuje.
Ani jako výkladní skříň demokracie a svobody slova, kterou komunističtí vládci v Pekingu velkoryse a blahosklonně tolerují. Ani jako výkladní skříň liberálnějšího a svobodnějšího kapitalismu v protikladu s tuhým státním kapitalismem a dirigismem v pevninské Číně jako takové.
Čtěte také
Ani jako výkladní skříň spolehlivé anglosaské vlády práva. Ani jako exkluzivní finanční centrum, které propojuje čínské výrobny a montovny s nadnárodními financemi a investicemi. Čína už není jenom montovnou, má vlastní finanční zdroje a investice a kapitálový trh si buduje doma. Finančních center může mít víc, kromě Hongkongu to bude do budoucna určitě také Šanghaj.
A v neposlední řadě tu byl Hongkong jako oáza, kam si novodobí čínští kapitalisté i zkorumpovaní komunisté převáděli do většího bezpečí svoje zdroje a aktiva. Pekingu se jistě bude zamlouvat, když bude mít toto všechno pod větší kontrolou než dosud, čímž si zajistí větší loajalitu a poslušnost vlastní finanční elity.
Když se Čína začala teprve vzpamatovávat z chudoby, představoval Hongkong i důležitou přístavní infrastrukturu. Dnes už má Čína spoustu alternativ.
Komunistům se nedá nic věřit
Čtěte také
My, kdo máme zkušenost s komunisty a komunismem, jsme spíše překvapeni z toho, že násilné potlačení protestů a drastický bezpečnostní zákon nespustili dříve. Poučka je jednoduchá, komunistům se nedá nic věřit.
Ale i ti, co byli ochotni jim tuto jednu věc uvěřit, dobře věděli, že na komunisty či komunisty se světovou imperiální ambicí platí jenom síla. Nebo hrozba reálného použití síly. A ta tu – přiznejme si – nikdy nebyla. Žádná reálná síla nebo armáda by na obranu svobod v Hongkongu neintervenovala ani před deseti, ani před dvaceti lety.
Podle komentátora deníku The Wall Street Journal Josepha Steinberga Čína svobody v Hongkongu dosud tolerovala, protože jednala ve svém vlastním zájmu. Chtěla být ve světě vnímána také jako někdo, kdo ctí a dodržuje slovo, kdo honoruje mezinárodní smlouvy. Demokratická autonomie v Hongkongu byla garantována smlouvou s Velkou Británií.
Čtěte také
Zatímco minulé generace čínských lídrů dobře chápali roli Hongkongu na cestě k prosperitě celé Číny, současný čínský prezident Si Ťin-pching mohl využít Hongkong k tomu, aby byla Čína brána jako seriózní partner.
V tomto ohledu Čína porušila slovo a smlouvu zrovna ve chvíli, kdy je její mezinárodní reputace značně ohrožena a oslabena. Díky počátečnímu lhaní a mlžení ve věci covid-19, díky velkému množství dodávek vadného a přitom předraženému zdravotnického materiálu, díky neuvěřitelně asertivním PR požadavkům a výhružným dopisům nejen bývalému předsedovi českého senátu, ale i regionálním vládám a radnicím od Německa po USA.
Díky napětí a krizi na hranici s Indií, kde svět uvěří tomu, koho považuje za důvěryhodnějšího. Díky tomu, že se svět dozvídá o orwellovském systému sledování a bodování obyvatelstva. Čína chce dominovat světu v technologiích 5G a potřebuje, aby jí svět věřil, že její technologie nelze zneužít. Obezřetnost vůči nim ale na Západě i v celé Evropě roste také kvůli tomu, jak Peking postupuje právě vůči Hongkongu.
Čína bude ještě litovat, že si Potěmkinovu vesnici jménem Hongkong nezachovala. Mohla vypadat jako solidnější a důvěryhodnější partner. Místo toho sází ve věci vlastních zájmů na asertivitu, neomalený tlak a verbální (zatím ještě) agresi.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
