Daniel Kroupa: Evropská strategie slabosti
Politolog Robert Kagan se kdysi pokusil vysvětlit rozdíl mezi americkým a evropským strategickým uvažováním pomocí půvabného přirovnání.
V lese s rozzuřeným medvědem je pro Američana s kulovnicí nejlepším postupem to zvíře vyhledat a zastřelit, Evropanovi s pouhým nožem nezbývá než najít způsob, jak se s medvědem vůbec nepotkat. Jinými slovy, jiná je strategie síly a jiná slabosti.
Čtěte také
Američané, kteří museli ve 20. století dvakrát zachraňovat Evropu, se poučili a vyzbrojili se konvenčními i jadernými zbraněmi, tak aby napříště mohli zakročit kdekoli na světě. Ve studené válce pak dokázali čelit agresivní politice Sovětského svazu, který v poválečném období rozšiřoval své komunistické panství po celém světě.
Zabránili komunistům ovládnout Jižní Koreu. Podruhé zdvihli kulovnici v karibské krizi, kdy Sověti na Kubě rozmístili jaderné zbraně, a opět úspěšně. Neuspěli v jižním Vietnamu, kde jejich vůli zvítězit rozvrátilo domácí protiválečné hnutí. Pak už ve třetím světě většinou raději volili strategii zadržování.
Západní Evropané, kteří si pod americkým jaderným deštníkem užívali míru a omezovali vojenské výdaje, stáli stranou. Na svého spojence v NATO ovšem kritikou nešetřili. Sami žádné války už nevedli a žili v iluzi, že veškeré světové problémy je možné řešit bez násilí. Když se ale v 90. letech na Balkáně rozhořela občanská válka, byli bezmocní a zakročit, už potřetí v jednom století, museli opět Američané.
Ruské medvídě a čínský tygr
Ne že by nebylo na válečných dobrodružstvích Spojených států co kritizovat. Je toho dost a dost. V následujícím století se ve snaze zastavit terorismus zapletly do vleklých konfliktů, které oprávněnost dalšího užití síly morálně problematizují u veřejnosti světové i té domácí.
Čtěte také
Výsledkem je, že ztratily vůli zasáhnout tam, kde skutečně mohly zabránit humanitární katastrofě. V Sýrii americká absence vytvořila mocenské vakuum, které s potěšením vyplnily Rusko a Turecko. Evropané za svou neschopnost jakýmkoli způsobem přispět k uklidnění situace v této zemi sklidili uprchlickou vlnu – s jejími důsledky se budou trápit léta.
V době, kdy Robert Kagan přemýšlel o strategii, v lese ve skutečnosti pobíhalo hravé, vyhladovělé a neškodné ruské medvídě. Mezitím ale vyrostlo, obnovilo a modernizovalo svůj zbrojní potenciál, agresí vůči Gruzii a Ukrajině si potvrdilo svou beztrestnost a nyní si užívá strachu, který šíří.
A není samo. Ve hvozdu se plíží čínský tygr, před kterým už se Evropan s nožem nemá kam ukrýt. Čína zatím nedisponuje vojenskou sílou srovnatelnou s tou americkou, ale stala se ekonomickou supervelmocí, ovládající nejmodernější informační a další technologie, se kterými může docílit toho, čeho se dříve docilovalo válkou.
A co z toho plyne? Pokud se Evropa nezbaví své strategie slabosti, neposílí svou politickou jednotu v obranné a bezpečnostní politice, nevytvoří společnou armádu, pokud se nestane technologicky a ekonomicky soběstačná, stane se kořistí predátorů. Jestli jim ale sama bude strkat hlavu do chřtánu, žádný americký deštník ji už nezachrání.
Autor je filozof a pedagog
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
