Daniel Kroupa: Dobro, zlo a politika
Nedávno jsem slyšel výklad jistého znalce politických teorií, který opakovaně zdůrazňoval, jak je nesprávné posuzovat politické strany jako dobré či zlé.
Tyto strany totiž zastupují rozmanité a legitimní společenské zájmy či názory a jde jen o to, které z nich se prosadí v demokratickém procesu.
Daniel Kroupa: Občanské protesty
Veřejné protesty v ulicích a na náměstích vyvolávají občas spory o povaze demokracie.
S dobrem a zlem civilizovaná politika nemá nic společného. Navíc je takové hodnocení nebezpečné, protože mezi politickými rivaly podněcuje vzájemnou nenávist, která je překážkou hledání nezbytných kompromisů a v horším případě může vyústit i ke snaze ty údajně „zlé“ protivníky likvidovat. Podle názoru řečníka právě takový přístup v minulosti vedl k vládě jedné strany, což je jedním z hlavních znaků totalitarismu.
Zde však něco nesedí. Komunistické učení morální kategorie dobra a zla neuznávalo a morálku považovalo za pouhou součást ideologické nadstavby třídní společnosti, která s odstraněním tříd zmizí. V třídním boji a v revoluci nejde o mravnost, ale pouze o vítězství dělnické třídy.
Základem nacistické ideologie byl sociální darwinismus, podle něhož svádějí boj o přežití méně vyvinuté rasy s těmi vyvinutějšími a ty druhé logicky musí zvítězit. „Třídní boj“ i „boj o přežití“ stojí mimo dobro a zlo, takže je v něm všechno dovoleno.
Ti, co si myslí, že jen oni mají pravdu
Je-li politika prostorem pro nenásilné jednání hledající shodu mezi skupinami s různými politickými názory, ekonomickými zájmy a mocenskými ambicemi pro rozhodnutí závazné pro všechny, jsou totalitní ideologie vlastně apolitické. Jejich cílem je zrušit různost názorů, zájmů a ambicí, která zakládá politiku.
Daniel Kroupa: O extremismu
Ve veřejných debatách o politice, které sleduji s velkým zájmem, se někdy objevuje téma extremismu.
V beztřídní rovnostářské společnosti prý bude panovat jednota zájmů a žádná taková různost ani nemůže existovat. Stejně tak není místo pro nějakou rozmanitost v rasově čistém národě, který je sjednocený za prozíravým vůdcem.
Skutečnost, že v politickém prostoru, vytvořeném v demokratickém právním státě mají jednotlivci, strany a hnutí k sobě navzájem přistupovat s respektem ovšem neznamená, že jsou vyvázáni z mravních povinností a jednají také mimo dobro a zlo.
Politika není místem pro bohy ani pro zvířata, kterým je všechno jasné, ale pro lidi hledající ve vzájemném ohledu to, co je dobré pro ně pro všechny. Politický názor má být výsledkem poctivé snahy o poznání pravdy a moje pevnost názorů znamená, že neochvějně stojím za poznanou pravdou. Osvojím-li si takový názor, neznamená to přece, že nepřipouštím, že se mohu mýlit a že nejsem připraven své poznání ověřovat v diskusi s tím, co poznali jiní.
Opravit omyly a doplnit nedostatky svého názoru je v mém vlastním zájmu. Odlišný názor aktérů politických jednání proto není správné chápat jako projev nepřátelství a zlé vůle, ale opět jako výsledek poctivé snahy poznat ze svého hlediska pravdu o tom, co je pro nás společně dobré.
A to je důvod, proč různé politiky a strany, do kterých se sdružili podle společných idejí, není správné posuzovat tak, jakoby jedni byli dobří a druzí zlí. Z toho však také plyne, že zlem jsou v politice ti, kteří jsou přesvědčeni, že jen oni mají celou pravdu a možnost, že jí mají i druzí, nepřipouštějí. Totalitáři prostě do politiky nepatří.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
