Další venuše z Předmostí

V roce 1894 se ocitla v ohnisku zájmu českých a moravských archeologů Skalka v Předmostí u Přerova. Učitel a významný archeolog Karel Jaroslav Maška tam odkryl hromadný hrob asi 20 pravěkých lidí. O rok později začal na stejné lokalitě bádat i notář Martin Kříž (1841-1916). Mnozí mu vyčítali, že se v honbě za slávou „vecpal“ na území zkoumané Maškou. Také ambiciózní Kříž se záhy dočkal významných objevů. Nalezl velkou řezbu mamuta a také mamutí kel s rytinou, ve které Maška odhalil stylizovanou ženskou postavu. Tak se po tisíciletích dostala na denní světlo tzv. předmostská venuše, jež je dnes klenotem pravěkých sbírek Moravského zemského muzea.

Pravěké umění tzv. gravettské kultury je velmi přísně kanonizované. Pravěcí umělci buď ryli do kostí geometrické obrazce anebo vytvářeli plastiky lidí či zvířat. Předmostská venuše spojuje oba přístupy. Rytina zobrazuje pomocí geometrických vzorů lidskou postavu. Podle pracovníka Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně docenta Martina Olivy není styl zobrazení venuše výsledkem náhody.

„Existuje domněnka, že to není jenom tak,“ řekl docent Oliva. „Že lidé, co to dělali, měli rozložené představy pod vlivem drog, hub nebo něčeho podobného. Že se jednalo o zasvěcenecké, šamanistické umění, ne pro obyčejné lidi.“

Předmostská venuše tak představuje unikátní pravěké umělecké dílo, jaké nemá ve světě obdoby. Anebo má? Březnové číslo vědeckého časopisu Journal of Archeological Science přináší studii, ze které vyplývá, že předmostská venuše má „sestru“. Trojice badatelů Francesco d´Errico, Martina Lázničková-Galetová a Duncan Caldwell popsala do kosti vyrytý obraz ženy, který jako kdyby venuši z Předmostí z oka vypadl. Také v tomto případě je žena znázorněna schematicky pomocí geometrických obrazců. Hlava má trojúhelníkový tvar. Tělo je zobrazeno několika soustřednými elipsami. Rytina je v majetku amerického sběratele pravěkého umění Duncana Caldwella a ten zatím nesvolil s důkladnějším průzkumem. Proto se nad pravostí druhé předmostské venuše vznáší otazník.

„Jisté je, že jde o historický kousek, nikoli o jeho pouhou napodobeninu,“ říká doktorka Lázničková-Galetová. „Je provedený podobnou technikou rytí jako naše venuše. Zda je ale skutečně z Předmostí, to zatím nelze říct. Jistá pravděpodobnost tady ale skutečně je.“

A tak obestírá historii druhé z venuší záhada. Ke Caldwellovi se dostala přes několik sběratelů. Až do počátku 90. let minulého století byla v majetku rodiny francouzských hrabat de Saint-Périer. Ti se na přelomu 19. a 20. století zajímali i o výsledky výzkumů v Předmostí. Není ale jisté, zda lokalitu navštívili a získali odtud něco do svých sbírek. Pokud ano, pak objevitel ani kupci netušili, co předmět jejich obchodu představuje. Rytina je velmi nezřetelná a původně byla dokonce vystavována hlavou dolů.

Caldwell se pochlubil pravěkou venuší teprve nedávno francouzským odborníkům. Shodou okolností byla tomuto představení přítomna i doktorka Lázničková-Galetová. „Nutné je další, a to podrobné zkoumání, k němž ale Caldwell zatím nedal souhlas,“ říká odbornice z Moravského zemského muzea.

Obě venuše – moravská i americká – si jsou v mnoha ohledech podobné. Obě jsou ryté do kosti. Oběma dokonce chybí stejné části. Na Caldwellově exempláři je dokonce nápis Předmostí, i když háček písmena „ř“ není přesně nad písmenem. Dále nese venuše nápis „Moravie“, jenž rovněž odkazuje na její moravský původ.

Vyrobil tedy pravěký umělec z Předmostí více jedinečných venuší? Z pravěku jsou známy „série“ velmi podobných uměleckých děl i artefakty, které byly průkazně vytvořeny rukou jednoho umělce. Zda je to případ i obou předmostských venuší, není jisté.

„O tvůrčích školách a o výrobě těchto předmětů v sérii v prehistorii víme,“ řekla doktorka Lázničková-Galetová. „To, jestli jsou obě díla vytvořena stejnou rukou, se dá samozřejmě dokázat. Ale musím se vrátit ke špatnému stavu obou rytin, protože jsou zalepené sedimenty. Nedá se dostat úplně dovnitř a zjistit morfologii rýh.“

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru v pátek 11. 2. v 9.00.