Další taktické manévry kolem opoziční smlouvy

Při vší úctě k senátorům obou stran je možné předpokládat, že o tento bod v obecné nespokojenosti obou stran s plněním oposiční smlouvy a hlavně jejích dodatků až tolik nejde. Obě strany zjevně sondují a hledají nějaké elegantní řešení, jak se oposiční smlouvy zbavit.

Hovořilo se o tom nedávno na krajských konferencích ČSSD a nyní pozadu nezůstaly ani některé regionální organizace ODS. Místopředseda ODS Petr Nečas pak před schůzkou otevřeně řekl, že většinovým názorem jeho strany je, že pokud ČSSD nebude plnit dodatky k oposiční smlouvě, nemá ODS důvod v ní dále setrvávat. Předseda pražské ODS Jan Burgermeister k tomu dodal, že ČSSD ani některé body plnit nemůže, protože by to bylo v rozporu s jejím programem.

Naproti tomu předseda ODS Václav Klaus podobná vyhlášení označil za něco jako přípravnou dělostřeleckou palbu před jednáním. V každém případě je možné předpokládat, že tlaky na vypovězení oposiční smlouvy sílí z obou stran. Ze strany ČSSD jde o snahu vymanit se ze závislosti na přáních ODS, které opravdu nejsou v souladu s jejím programem, to se týká například deregulace cen, důchodové reformy nebo zdravotní politiky.

Její vláda si zavládla, není pravděpodobné, že bude vůle ji svrhnout rok před volbami, proto oposiční smlouvu už v podstatě nepotřebuje. Kdo ale za této situace schválí státní rozpočet na příští rok a s kým by ČSSD hodlala případně ve vládě pokračovat, nad tím se prozatím neuvažuje.

V horší situaci je ještě ODS. Ta zjevně nyní tahá za kratší konec, protože toho v ruce nemá mnoho, čím by mohla sociální demokraty přivést k poslušnosti.

Snad jen vypovězením smlouvy, ale to je už nyní docela málo. Jednak proto, že by se jí těžko i přesto podařilo sesadit vládu, čtyřkoalice nemá důvod jí v tom podpořit, a jednak proto, že by se tím mohla ocitnout v regulérní oposici, bez všech výhod oposiční smlouvy, to kdyby naopak čtyřkoalice vládu podpořila.

Smutné pro ODS je, že jí toho oposiční smlouva docela málo přinesla, když samozřejmě nepočítáme významný a docela pohodlný, protože bez odpovědnosti, podíl na moci.

Jejím hlavním plánem byla ale vendeta za sarajevské události roku 1997, tedy především změna Ústavy a omezení pravomocí prezidenta a změna volebního zákona.

Oba záměry leží díky Senátu a Ústavnímu soudu v troskách. Váha výhod a nevýhod z oposiční smlouvy se tedy začíná z hlediska ODS nebezpečně naklánět pouze na jednu stranu. Bylo by proto zároveň politicky nemoudré s touto zátěží předstoupit před voliče v nadcházejících volbách. Nebude to sice ještě záležitost blízké doby, ale nejspíš je možné předpokládat, že ODS zahajuje taktické manévry, které by vedly k vypovězení této smlouvy.

Je to ostatně její obvyklá taktika. Stačí si vzpomenout, že také před dodatky oposiční smlouvy došlo k taktickým manévrům, a to k návrhu na vznik velké koalice za účasti všech stran. Když politicky poněkud neobratná čtyřkoalice odmítla o této variantě byť jen jednat, došlo k dodatkům a jistá odpovědnost za ně padla i na dlouhé vedení čtyřkoaličních stratégů.

Je možné, že přesně taková taktika má přijít na řadu i v tomto případě.

Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa

9. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz