Další důkaz o křížení s neandrtálci?

Neandrtálci byli neomezenými vládci Evropy a přilehlých oblastí Asie už před 400 tisíciletími. Jejich nadvláda se otřásla v základech až před 40.000 roky, když na evropský kontinent zavítal poprvé moderní člověk druhu Homo sapinies. Během dalších deseti tisíc let většina neandrtálcích zmizela. Přežívaly jich jen nepatrné izolované skupinky.

Poměrně krátké soužití dvou druhů člověka v Evropě představuje jednu z nejzáhadnějších kapitol naší historie. Byli by neandrtálci odsouzeni k vymření i bez invaze lidí Homo sapiens? Podlehli v tvrdém konkurenčním boji o loviště a další důležité přírodní zdroje? Stali se obětí systematického vyhlazování? Docházelo snad ke křížení obou druhů člověka? To jsou otázky, které odborníky nepřestávají zaměstnávat.

Moderní paleoantropologie vyřadila neandrtálce z přímých předků dnešních lidí a považuje tyto podsadité chlapíky za slepou větev evoluce. Genetické rozbory částí DNA izolované z kostí neandrtálců to potvrdily, když odhalily výrazné rozdíly mezi jejich dědičnou informací a dědičnou informací moderních lidí. Mnozí biologové považují genetickou propast za tak hlubokou, že vylučují vzájemné křížení neandrtálců a pravěkých lidí Homo sapiens. Americký paleoantropolog Erik Trinkaus je ale přesvědčen, že kosterní nálezy z pravěké Evropy křížení obou druhů lidí jasně dokazují.

Ostatky hybrida by mohla být kostra pravěkého dítěte z portugalské lokality Lagar Velho. Kostra nese podle Trinkause a jeho portugalských kolegů směsici znaků typických buď jen pro moderního člověka, nebo naopak jen pro neandrtálce. Mohla by proto patřit dítěti vzniklému z mesaliance mezi zástupci obou druhů člověka. Odpůrci "hybridní teorie" se oháněli argumentem, že před 24.500 roky, kdy dítě z Lagar Velho žilo, už neandrtálci dávno vymřeli. Nové datování neandrtálských ohnišť z Gibraltaru ale tuto námitku shazuje ze stolu a vrací otázku hybridizace neandrtálců s moderními lidmi znovu do hry. Na gibraltarském skalním útesu mohli neandrtálci žít ještě před 24 tisíciletími. Za další příklad hybridů mezi neandrtálci a moderními lidmi považuje Trinkaus lidi, jejichž ostatky se našly na našem území v Mladečské jeskyni.

Nejnovějším příspěvkem do Trinkausovy kolekce hybridů jsou kosti nalezené před 50 lety v Rumunsku. Americký antropolog publikoval své argumenty o hybridním původu tohoto člověka v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Science. Z dávného obyvatele rumunské jeskyně se zachovaly jen části lebky, spodní čelist a část lopatky. Trinkaus na nich ale opět našel směsku znaků typických buď jen pro moderního člověka, nebo naopak jen pro neandrtálce. Z moderního člověka měl dávný obyvatel jeskyně Muierii například úzký nos a malé nadočnicové oblouky. Pro neandrtálce je typický výstupek v týle lebky a tvar spodní čelisti. Kosti pocházejí z doby před 30.000 roků. Tedy z doby, kdy v Evropě žili vedle sebe jak neandrtálci, tak i moderní lidé.

"Nejdůležitější je na celé té věci skutečnost, že když se tito lidé potkali, viděli jeden v druhém přijatelné partnery jak po fyzické, tak i sociální stránce. A tak se jednoduše dali dohromady," řekl Trinkaus v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Křížení dvou blízce příbuzných druhů nemusí vždy končit vznikem neplodných hybridů. To byl podle Trinkause i případ potomků moderního člověka a neandrtálce. Většina odborníků ale Trinkausovy závěry odmítá. Podle nich byli Trinkausovi "hybridi" příslušníky druhu moderního člověka Homo sapiens.

"Už nějakou dobu víme, že první moderní lidé v Evropě představovali celkem pozoruhodnou partu," řekl pro BBC antropolog Clive Gamble z londýnské Royal Holloway. "Vypadali opravdu zvláštně. Byli poměrně robustně stavění. Zvláště robustní byly jejich lebky. Je otázka, zda za tuto robustní stavbu vděčili tomu, že jejich otcové obcovali na balvanech v tundře s neandrtálskými ženami, anebo zda je to jen doklad toho, že to byli lidé velmi hrubé tělesné stavby. Podle mého může celý spor rozhodnout jen výzkum DNA pravěkých lidí. Podle analýz DNA neandrtálců se zdá, že měli s moderním člověkem posledního společného předka naposledy před 600.000 roků."