Čunkův pozdní odchod

Člověk, který nemá tzv. čistý štít, anebo alespoň pořádně krytá záda, musí být svojí minulostí dříve nebo později dohoněn.

V zemi, kde únik informací z nejrůznějších zdrojů je "běžnou" součástí života, lze ve vhodnou chvíli něco na politika vytáhnout, tím spíš, když k tomu dává příležitost. A právě Jiří Čunek svojí problematickou minulostí nabídl hned několik scénářů. Když se zdálo, že první díl příběhu, tedy obvinění z korupce, neuspěje, objevila se část druhá, tentokrát týkající se sociálních dávek. Kdyby náhodou i tuto aféru Jiří Čunek ustál, patrně by se objevil skandál další.

Sám Jiří Čunek musí dobře vědět, kde všude jsou jeho slabá místa. Zjednodušeně řečeno Čunek představoval na první pohled celkem snadnou kořist a je až s podivem, jak dlouho vydržel vzdorovat. Stejně nepochopitelné je, proč nedokázal správně vyhodnotit problémy, kterým musel čelit už v momentu, kdy do tzv. vysoké politiky vstupoval. Možná, že se uklidňoval tím, že v řadách politiků nejsou pouze lidé, jejichž minulost, ale i přítomnost by byla čistá jako lilie. Ostatně i veřejnost je už svým způsobem vůči prohřeškům politiků otupělá a málokdy se ozve tak razantně, aby to dala dotyčnému náležitě pocítit. O odlivu voličské přízně jednotlivým stranám ani nemluvě.

Patrně na tuto kartu v posledních měsících sázel Jiří Čunek. Jak ukazuje realita, neúspěšně. Ne, že by podlehl tlaku veřejného mínění. To spíše premiér Mirek Topolánek a šéf zelených Martin Bursík vyhodnotili, že už nelze dále hrát roli mrtvého brouka a Čunka k rezignaci svým způsobem dotlačili. Patrně by to neudělali v momentu, kdy by nepočítali s tím, že odchod šéfa lidovců nepoloží vládu. Ostatně obavy z tohoto scénáře svým způsobem ovlivňovaly vyšetřování Čunkovy korupční kauzy a pomáhaly mu se udržet v kabinetu. Jak z úst nejrůznějších politiků zaznívalo opakovaně, prioritou v této věci nebyla morálka, ale čistě politický kalkul.

Nelze se proto v této souvislosti divit tomu, že někteří lidovci či jejich příznivci si lámou hlavu nad tím, proč byl skandál rozehrán právě kolem předsedy KDU-ČSL. Podobně uvažovali někteří sociální demokraté, když se do problémů dostal jejich tehdejší šéf Stanislav Gross.

Samozřejmě z pohledu zdravého morálního klimatu v této společnosti to není vůbec důležité. Podstatné je, že jejich činy byly minimálně v rozporu s dobrými mravy a že by takovíto lidé neměli ve vysoké politice působit. Z pohledu čistě partajního stojí asi za zkoumání, kdo a proč tolik stojí o to, aby někteří lidé byli z politiky vytlačeni a jiní v ní naopak zůstali. Bylo by totiž naivní se domnívat, že většinu skandálů rozkryjí sami novináři. K určitým informacím nemají šanci se dostat, proto jim musí být nejrůznějším způsobem nabídnuty.

Vlivové skupiny v politickém zákulisí rozehrávají hry, na jejichž konci mohou být například státní zakázky, vyznění nových zákonů v jejich prospěch, či přístup k nejrůznějším informacím. V této souvislosti by neměl zapadnout článek ve čtvrteční Mladé frontě Dnes týkající se kontroverzního podnikatele Františka Mrázka. Cituji:"Zavražděný boss českého podsvětí František Mrázek měl za vlády sociální demokracie přístup do těch nejvyšších pater politiky - na Úřad vlády, do Poslanecké sněmovny, na ministerstvo vnitra i do mocného Národního bezpečnostního úřadu.. Z analýzy vyplynulo, že Mrázek udržoval nadstandardní vztahy s bývalým ředitelem bezpečnosti NBÚ Martinem Hejlem. Z odposlechů, jejichž obsah MF DNES zná, vyplývá, že Mrázek využíval tohoto vlivného státního úředníka jako tajného informátora. Zároveň s ním konzultoval dokonce i personální politiku na ministerstvech.Mrázek byl v té době podezřelý z objednání tří vražd a podílu na vytunelování bank." Konec citátu z článku v Mladé frontě Dnes.

Zkrátka únik nejrůznějších citlivých informací nebývá náhodný. Jiřímu Čunkovi to patrně někdo za něco spočítal. V normální zemi by to nebylo nutné. Tam by se těžko do vysoké politiky dostal člověk, který si s sebou nesl podezření z korupce a už vůbec by v ní nemohl vydržet celou řadu měsíců.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .