Čunek předsedou
KDU-ČSL o víkendu volila nové vedení a při té příležitosti zvolila úplně nové lidi. Co z toho vzejde, nikdo neví. Nové tváře mohou vyjadřovat touhu delegátů po změně politického stylu, ale také pouhou nespokojenost s tvářemi starými. Jisté je, že lidovce nově vedou lidé, kteří sice uspěli na místní úrovni, ale zkušeností s velkou politikou musí teprve nabýt. Především se čeká, jak si se změnou role poradí nový předseda. Političtí partneři ho zatím zvědavě okukují a nevědí, co od něj mohou čekat.
Z pohledu velké politiky, ve které je otázkou dne vyřešení povolební šlamastyky, není řešení problému s romskými neplatiči nájemného podstatnou referencí. Jiří Čunek nemá šanci uplatnit své komunální know-how z centra Vsetína v centru Prahy. Nepřizpůsobivou menšinu politiků, kteří dluží voličům funkční vládu, nemůže vystěhovat z paláců na Malé straně do plechových kontejnerů za město, jakkoli by tomu nepochybně mnoho občanů tleskalo. Reálně může Jiří Čunek usilovat pouze o optickou účast KDU-ČSL ve vládě faktické velké koalice, kde jeho strana poslouží občanským a sociálním demokratům jako alibi, že jejich spolupráce není zradou jejich voličů.
Takovým delikátním vyjednáváním ovšem mohli křesťanští demokraté pověřit lépe například Jana Kasala. Pokud dali delegáti přednost starostovi Vsetína, možná tak učinili v naději, že se v koaliční vládě stane ministrem práce a sociálních věcí a z tohoto postu zvedne straně preference. Komunální politiky nelze podceňovat. Ve velké politice jich bude přibývat, protože voliči už jsou alergičtí na prázdné řeči a chtějí činy. A i ty kontroverzní konvenují víc, než žádné. Jiří Čunek je toho důkazem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
