ČSSD se prý chce modernizovat

Pan Dimun si předem stanovil cílové skupiny, o jejich přízeň je záhodno usilovat. Jsou to mladí do 30 let, drobní podnikatelé a živnostníci a dále lidé s technickým a přírodovědným vysokoškolským vzděláním. Také nastínil, jak by měl vypadat, jak se oblékat a chovat "mluvčí", vlastně identifikační vzor, který by měl každé cílové skupině zaimponovat. Dimunův projekt bude předložen k diskusi tzv. modernizačnímu týmu ČSSD.

Na projektu je zajímavý jeho "leitmotiv", jeho základní intence. Pokud nám média umožňují udělat si jakousi představu o vnitřních poměrech této strany, máme pocit, že je vnitřně nestmelená a že v ní působí odstředivá pnutí. ČSSD se přece dosud ucházela o přelétavé voliče, kteří váhají mezi ní a KSČM. Polarita mezi "zemanovci" a "protizemanovci" zvolna vyhasíná, ale stále trvá odstup mezi těmi, kdo tíhnou k sociálnímu a odborářskému populismu (a mají blíže ke komunistům), a těmi, kdo se více řídí ekonomickou racionalitou. Označíme-li ty první sociálně demokratickou levicí a ty druhé její pravicí, míří Dimunův projekt jasně doprava.

Proto není jasné, jak ho příjme ta levicová část členstva a voličstva strany. Pokud z něj vycítí, že politicky dohrála, bude jí to nemilé a bude se možná bouřit. KSČM v tom bude vidět příležitost, přitvrdí ve své demagogii grebeníčkovského typu a na naší levici bude rušno. Dosud však není jisto, jak přijme Dimunův projekt onen modernizační tým a co z něj nakonec zbude. I tak je však znát, že v ČSSD dosud nevychladla touha připodobnit se jejím západoevropským družkám.

Dimunův projekt je však zajímavý ještě jinak. Zvoleným postupem zcela odpovídá metodice reklamních agentur (říkáme jim "pí-ár"). Pokouší se o důmyslné aranžmá, které má efektně, tedy prvoplánově zapůsobit. Především na ty, kdo svěřili obsahy svých vědomí televizní obrazovce. A těch je věru dost. Tak si dnes počínají všechny politické strany, které na to mají. Tedy ty nejvýznamnější. U nás i jinde. Snaží se o to ODS i KSČM. Myslím, že KDU-ČSL si takový servis neobstarala. Zda zelení, to nevím.

A co občan? Volič? - Měl by si uvědomit, že se stává objektem skryté manipulace. Příležitost k tomu měl ostatně už dřív. Mohl si všimnout, že politický boj není soutěží idejí, programů, ale taktik, jimiž jsou režírovány volební kampaně. Nejen režírovány, ale i financovány. Projekty Dimunova typu se neomezují na samotnou volební kampaň, ale chtějí působit dlouhodobě. Rozdíl mezi obojím je ostatně u nás už dávno setřen.

Občas lze z naší stanice i odjinud slyšet, že divák, čtenář, posluchač by měl být vůči médiím ve střehu. Že by jim měl vidět do karet, že by neměl být mediálně naivní. Obdobně platí, že by neměl sednout na lep politickým stranám, které se stávají - jedna vedle druhé - mimo jiné i reklamními agenturami. Že by neměl být politicky naivní. Dbát jedné i druhé rady je však náročné, protože není snadné přestat být pouhým kibicem a vsadit na soudnost. Ale tomu, kdo není spokojen se stávajícími poměry a rád by je změnil, nic jiného nezbývá.

Osobně se domnívám, že pokud se Dimunův nápad v nějaké formě prosadí, nebude to to nejhorší, co se může stát. Byl bych raději, kdybychom měli u nás levici britského nebo skandinávského typu než tu, jaká je v Rumunsku nebo v Bulharsku. - Ale ta manipulace i ta rozšířená lehkověrnost (a budoucnost obojího) dobrá není.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .