ČSSD se chce modernizovat
Naši sociální demokraté občas připomenou, že jejich strana (na rozdíl od té polské, maďarské, slovinské) nevznikla transformací strany komunistické, protože tu u nás máme se vší parádou. Je to pravda? Je to tak nějak "po česku". Tj.: je a není. Kádrový původ ČSSD a jejího voličstva je složitý.
Starých socdemáků, kteří v roce 1948 raději emigrovali nebo o rok později odmítli nadiktované sloučení, a pak to odskákali, tam bylo po listopadovém převratu pramálo, třebaže právě oni posloužili jako zdůvodnění kontinuity se stranou předúnorovou, včetně restituce Lidového domu.Dnes jsou většinou na pravdě Boží. Ti, kdo zde v dobách komunistického Temna promýšleli po svém koncept moderní levice, třeba pánové Battěk nebo Fišera, ve straně nezakotvili nebo ji opustili.
Krystalizačním jádrem strany se stali exkomunisté, vyloučení po r. 1969. O tom, zda přerušili pupeční provazec s myšlením leninského typu, lze vést spory. Na ně se pak nabalila drobná levicová uskupení. Měli jsme jich tu v raných 90. letech řadu, už se na ně zapomnělo.Významným katalyzátorem se stal Miloš Zeman. Žádný komunista, ale levicový liberál technokratického smýšlení s mocenskou ambicí, aspoň tenkrát. Otevřel doširoka brány strany, jíž se stal předsedou, a zvýšil její potenciál z původních 6 % téměř na pětinásobek. Vzpomeňme: o Sládkových republikánech prohlásil, že jsou to zdivočelí sociální demokraté.
Rezervoár naší ČSSD však byl jinde. - KSČ, i v mezinárodním srovnání nezvykle početná, se v čistkách 70. let zbavila víc než půl milionu členů, ale záhy své stavy doplnila. Odečteme-li Slovensko, asi nechybíme, odhadneme-li počet jejích členů v Čechách a na Moravě na milion. Připočteme-li rodinné příslušníky, máme tu početnou masu, která byla dějinným vývojem zaskočena. Záleželo na individuálních dispozicích každého (politolog by je označil za náhodný faktor), jak se zachová. Někteří se dali ke KSČM, jiní k ČSSD. Tato spřízněnost obou stran osudem trvá. Tíží dnešní ČSSD jako mlýnský kámen.
Tak jako se u pacienta stiženého malárií vrací jeho horečky, zabývá se ČSSD čas od času problémem své modernizace. Pan Paroubek se ohradil proti jejímu osočení z "kryptokomunismu". Řecké slovo kryptó znamená "zakrýt, zatajit, zamlčet". Kryptokomunistický tedy znamená "skrytě, zamlčeně komunistický". Co to konkrétně znamená u naší ČSSD? Tato strana se slovně od komunismu distancuje. Věřím, že někteří tam mají komunistických praktik po krk. Jen někteří. "Poznáte je po ovoci," praví klasik. V praxi je tomu jinak. V některých otázkách hlasují poslanci za ČSSD podezřele často s těmi za KSČM. Které jsou to otázky?
Odpověď není jednoduchá. Jsou to jednak otázky, které lze stručně označit jako odborářské. Odbory jsou institucí užitečnou. Brání (lépe řečeno: měly by bránit) oprávněné zájmy zaměstnanců proti upřílišněným nárokům zaměstnavatelů. Činí tak naše odbory? Příležitost mají. Jsou firmy, které se chovají jako vydřiduchové. Ten problém se ale málokdy dostává na přetřes. Mluvčí odborářských zájmů se veřejně angažují jinak. Zaměřují se na mzdové požadavky (u všech zaměstnaneckých kategorií bezedné) a na odpor vůči změnám vůbec. Naše odbory se prostě prezentují jako konzervativní, přesněji řečeno retardační, tedy antireformní síla. Vyhovět jí se snaží ČSSD i KSČM. Ta druhá samozřejmě ochotněji
Jinou kapitolou, v níž si obě notují, je pohled na globální situaci světa včetně té geopolitické. V kolektivním vědomí obou přežívá schéma z dob tzv. studené války. Je jednoduché: "Východ" je dobro, "Západ" je zlo. Obě strany se jaksi smiřují (ta komunistická méně ochotně) s naším členstvím v EU, v NATO, ale v obou doutná antiamerikanismus (projevilo se to v debatě o "radaru"). Obě jsou vstřícné vůči Rusku, jehož imperiální ambice neberou v úvahu. KSČM je v tomto směru radikálnější, ČSSD váhavější, ale společného jmenovatele v jejich postojích přehlédnout nelze.
Dalším společným jmenovatelem je vztah k minulosti. K ústavu, který ji má zkoumat, k lustracím atd. I tady je rozdíl jen jemný. KSČM je zásadně proti, ČSSD je proti váhavě. Zkrátka: výtka kryptokomunismu na adresu ČSSD není bezdůvodná.
Obojí zaměření těchto stran, označovaných jako levicové, tedy to "odborářské" (mám to slovo v uvozovkách), to protizápadní, i to vnímání minulosti, nachází v naší společnosti odezvu, obě se o ni přetahují. ČSSD by chtěla mít v tom zápolení vrch. Nápad rozšířit její voličský potenciál není sám o sobě špatný. Naráží však na "kryptokomunistické" tíhnutí strany jako celku. Někdo by ho tam měl revidovat. Jenže - nejsou lidi.
Modernizace ČSSD je vlastně totéž jako emancipace od zátěže minulosti. Zatím se moc nedaří. Chceme-li však být spravedliví, neměli bychom jí to příliš zazlívat. ČSSD se této zátěže může zbavit jen v té míře, jak se to podaří celé české společnosti. To je ale jiná kapitola.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka