ČSSD otáčí kormidlem

Ten stranu zastupoval, když se snažila získat zpět od státu Lidový dům. Ovšem i případ Altner ukazuje, že sociální demokracie hledá razantní řešení, které by ji představilo jako jinou stranu. Nebyl by to Jiří Paroubek, kdyby sám neoznámil, že skupina právníků zkoumá kroky, které učinili v roce 1997 tehdejší předseda strany Miloš Zeman a pokladník Ivo Svoboda, když uzavřeli pro ČSSD očividně nevýhodnou smlouvu s Altnerem.

K tomu už neoficiálně dodávají přední sociální demokraté, že zkoumají možnost trestního oznámení na všechny zmíňované. Sám Paroubek takovou možnost nevyloučil a oznámil, že o dalším postupu rozhodne, až dostane právní rozbor.

Nejde o to, že se tímto přístupem případ Altner nevyřeší. Také je prakticky nulová pravděpodobnost, že sociální demokraté někdy nějaké trestní oznámení na Zemana podají. Ale označí se tím jasně viník celého problému - a tím je někdejší šéf strany a premiér Zeman. Z pohledu straníků tím nepochybně končí jedna éra. Zeman, který stranu vybudoval zásluhou mravenčí personální práce, už nemá mít v ČSSD žádné slovo. Dosud mohl efektivně mluvit například do vyjednávání o nové vládě a vlastně se už ani nemůže zbavit podezření, že přes poslance Melčáka a Pohanku právě on poslal sociální demokraty do opozice. S tím se teď končí.

Představit si, jak velký rozměr má celá operace, pomůže mnohem méně dramatický sjezdový program. Strana se má modernizovat, zdůrazňují přední sociální demokraté a dodávají: modernizovat neznamená pouze měnit stanovy.

Ovšem i tak platí, že změna stanov je tím nejdůležitějším nástrojem, který budou chtít sociální demokraté k obnově strany použít. Přesněji řečeno, změnu připravuje tým okolo jediného kandidáta na předsedu, Jiřího Paroubka.

Napříště by se měli volit předsedové strany, krajů a okresů přímo všemi členy celostátních resp. krajských či okresních organizací. Znamená to větší přímou vnitrostranickou demokracii, ale také mnohem větší vliv centra. Šéf strany by se stal jakýmsi manažerem, který bude řídit stranický provoz se zvýšenými pravomocemi. Mezi ně bude patřit i možnost, zasahovat do volebních kandidátek při volbách do sněmovny, Senátu či krajských zastupitelstev.

Vypadá to jako návrat do roku 1993, kdy Miloš Zeman začal objíždět regiony a postupně hledat nové tváře do velké levicové politiky. Ve skutečnosti je to ještě víc promyšlený postup, protože by měl vzniknout celý mechanismus, nezávislý na jednom člověku, který by aktivněji vyhledával nové lidi. Nahoru se přitom budou moci dostat jenom ti, kteří před šéfem či manažerem strany prokáží nepochybné schopnosti oslovit veřejnost.

Při změnách stanov se půjde ještě dál, například se zavedou kvóty pro účast žen na kandidátkách a také se zřídí stálá stranické konference, která bude minimálně do příštího sjezdu ladit detaily ve vnitřním životě strany.

Pokud by chtěl člověk použít dramatickou metaforu, tak namísto otáčení kormidlem by možná mohl použít termín permanentní revoluce, která bude trvat do té doby, dokud nebude strana k obrazu, jaký se svými spolupracovníky sestavil Jiří Paroubek.

Paroubkovi lidé přitom mají pravdu, že v konečném obrazu strany nebude mít změna vnitřního života tak ohromné místo. Daleko více na něm budou vidět programové změny, o kterých se zatím mluví jen velmi okrajově, a také nový strategický směr, kterým se strana vydá.

Předseda Paroubek říká jednoznačně, že to bude směrem do politického středu. K tomu budou patřit i změny sociálního státu, například uvolnění státní regulace na pracovním trhu a na trhu s byty. To je pro české sociální demokraty něco naprosto nevídaného. Nemá to však znamenat, že se ČSSD přizpůsobí liberalismu ODS či Zelených. "Staré jistoty možná zaniknou, vždy však nějaké budou," říkají ideologové strany a slibují, že podrobnosti vysvětlí přímo na brněnském sjezdu. Tohle všechno je zatím překryto Altnerovou aférou, ale příznivci levicové politiky i její konkurenti z pravice se detaily dozvědí již za týden.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .