ČSSD a vláda před rozcestím

Jaké rozuzlení mají tyto neměnné pozice? Nyní těžko říci, odpověď bude možné hledat až po sjezdu, ale východiska už mohou být jasná dnes. Pokud sám Gross nezváží své další setrvání ve funkcích, aby tím dal prostor pro pokračování vládní koalice, na sjezdu zřejmě dostane podporu. Bude samozřejmě záležet na tom, jakou, ale výsledky už jednoho hlasování ústředního výkonného výboru hovoří jasně pro něj. I když některé sociální demokraty vzhledem k tlaku na Grossem zviklaly pochybnosti, stejně je dost takových, kteří ho v čele strany i vlády chtějí.

Jak se zachovají lidovci, kteří si ke Grossovi svou ostrou kritikou jeho majetkových a podnikatelských rodinných poměrů odřízli všechny mosty? Většina komentátorů se shoduje, že politikové lidové strany jsou sice jako správní politikové dostatečně flexibilní, ale přece jen je možné si jen stěží představit, že budou pokračovat dál s Grossem v čele vlády, jako by se nic nestalo. Náznak, že budou usilovat o předčasné volby byl v poslední době dost zřejmý i z mocenského stranického hlediska logický.

KDU-ČSL se zjevně připravuje na vstup do nové vlády, tentokrát s ODS, a volební preference ji v tomto úsilí utvrzují. Pokud by volby dopadly podle dosavadních volebních průzkumů, pak příští většinová vláda by se mohla skládat jen z ODS a KDU-ČSL. Pokud tedy lidovci budou muset pod tlakem z Grossovy vlády odejít nebo z ní budou vyhozeni, je naděje, že už na podzim, pokud se podaří dohodnout předčasné volby, se do ní zase vrátí. Zdá se, že nemají mnoho co ztratit, maximálně půlrok, pokud se předčasné volby dohodnout nepodaří.

Samozřejmě se mohou i přepočítat, to se také mnohému politikovi, včetně těch lidoveckých stalo, ale vše zatím hovoří pro ně.

ČSSD to má o mnoho těžší. Ústup od Grosse by pro ni byl přiznáním porážky a ústupku vůči KDU-ČSL. Nyní, když se převážná část strany za Grosse postavila, včetně jeho stranického soka Škromacha, už manévrovací prostor nemá. Takže Gross bude nejspíš potvrzen a bude muset spoléhat na velkou míru politického taktu, aby po volbách vyjednal buď setrvání lidovců, což je skoro nemožné, jak naznačeno, nebo jinou podporu své vlády. Už několikrát se pokusil o krok k ODS, ale ta ho odmítla s logickými důvody, rok před řádnými volbami by jí vstup do vlády s ČSSD nebo tolerance takové vlády velmi neprospěl. Zvláště, když za rok může mít všechno.

Zbývají tedy jen poslanci za KSČM. Jen na nich bude totiž záležet, zda-li Gross přežije i bez lidovců. ODS hodlá vyvolat hlasování o důvěře vládě, hlasů má na to dost, ale nemá jich dost na vyslovení nedůvěry. Kdyby se k ní přidali i případně z vlády vyhození lidovci, rozhodnutí bude na KSČM.

Stále je ve hře ale i varianta, která pro ČSSD by vlastně byla nejlepší, když odhlédneme od toho, že by znamenala dost podstatný ústupek. Jde o rozdělení funkci předsedy a premiéra. Zpravidla se hovoří o tom, že by Gross zůstal premiérem a předsedou ČSSD by byl někdo jiný. Jenže to koaliční roztržku neřeší, KDU-ČSL nechce Grosse v čele vlády, do toho, kdo bude šéfem ČSSD jí vlastně nic není.

Kdyby tedy Gross zůstal předsedou strany po sjezdu, ale vzdal se funkce premiéra a přenechal ho třeba svému rivalovi Škromachovi, nyní místopředsedovi vlády, koalice by mohla pokračovat. Všichni by si oddechli a ani pro Grosse by to nebylo nevýhodné, mohl by pokračovat ve své snaze přeměnit stranu v moderní levicovou, naopak svému sokovi Škromachovi by svázal vysokou státní funkcí ruce, takže by se na stranickou práci nemohl tak soustředit.

Sobě by naopak Gross ruce uvolnil, koneckonců i šéf opozice Topolánek se zbavil ústavních funkcí a je pouze předsedou strany a jako takový se naplno může věnovat stranické práci a volební kampani. Gross si navíc může vzpomenout, jak výhodnou pozici měl nový předseda Špidla ve volbách v roce 2002, když se oddělila funkce premiéra, ve které zůstal Miloš Zeman. Vytvořilo se výhodné zdání, že strana jde do voleb jako úplně nová a neposkvrněná.

Gross by tedy pak šel do voleb jako předseda strany, očištěn od ústavních povinností a po volbách by se karty rozdávaly znova, takže i jeho aféra by byla zapomenuta. Koneckonců, vyvodil z ní důsledky odchodem z premiérské funkce a to by jistě stačilo. Ostatně, je zajímavé, že Gross se tak právě drží funkce premiéra, jako by měl pocit, že odchodem z ní končí jeho politická kariéra. Přitom mu ještě není ani čtyřicet a do této funkce, v případě úspěchu a taktičtějších kroků při obstarávání svého majetku, se teoreticky může vrátit ještě desetkrát. Který jiný český premiér si něco takového mohl kdy říci?

Zdá se, že právě tato varianta, byť nyní pouze okrajová, by ČSSD prospěla nejvíce. V cestě jí zřejmě stojí jen strach z taktického ústupu.

Je tu samozřejmě otázka role prezidenta republiky. Kdyby premiér Gross podal demisi, musel by prezident znovu pověřit někoho sestavením vlády nové. Už jednou prezident při něčem takovém spolupracoval, při výměně předsedy Špidly za Grosse. Tehdy žádal jasnou garanci, že nová vláda má zajištěnu nadpoloviční většina v Poslanecké sněmovně. Také dnes opakoval, že by opět žádal totéž, pokud by to bylo třeba. Naznačil tak, že nový předseda vlády by opět musel garantovat většinu.

To by ale neměl být problém, pokud by se ČSSD dohodla na rozdělení funkcí a nabídla jiného premiéra, koaliční poslanci by s tím žádný problém mít neměli, koneckonců ani sám Gross, který už není poslancem a zůstal by jen předsedou strany. A jelo by se dál. Prezident by zřejmě stěží mohl do děje nějak více zasáhnout v situaci, kdyby většina poslanců v Poslanecké sněmovně deklarovala novému premiérovi podporu.