Colin Powell připustil, že neměl žádné důkazy o spojení Sadáma Husajna a teroristické sítě Al Kajda

Powellův projev v OSN se tehdy obecně považoval za poslední vážné varování Sadámovi před vypuknutím války a zároveň za její odůvodnění v očích světové veřejnosti a za do té doby vůbec nejpodrobnější vysvětlení zjevně připravovaného násilného postupu proti Iráku, k němuž Spojené státy evidentně chtěly přikročit a následně taky přikročily.

Mezi důvody, které k druhé válce Spojených států proti Iráku vedly, figurovaly jako nejdůležitější zejména dva: údajná existence zbraní hromadného ničení v iráckém arzenálu, které by jednou mohly představovat vskutku nevídanou hrozbu celému světu a také údajné spojení Sadámova režimu s teroristickou sítí Al Kajdy, jejíž všechny odnože a sponzory bylo nutné zničit v aktu prosté sebeobrany.

Skutečnost, že ani jeden z těchto dvou asi nejzávážnějších důvodů, kvůli nimž šly loni na jaře Spojené státy do války s Irákem, se dosud nepodařilo zcela nezvratně prokázat, je jistě dnes pro americkou vládu dosti nepříjemná a iritující. Vyvolává pochopitelné otázky - a právem se samozřejmě mohou ti, kdo tehdy o válce pochybovali, znovu naléhavě ptát po jejích důvodech a o to více dnes mohou takové důkazy požadovat.

Například nezávislý americký vědecký instit - zvaný Carnegieho nadace pro mezinárodní mír - vydal ve čtvrtek ve Washingtonu zprávu, v níž porovnal donedávna tajné informace výzvědných služeb s tehdejšími projevy amerických politiků a také s tím, jak jimi politikové zhruba před rokem ovlivňovali americké (a světové) veřejné mínění. A autoři zprávy došli k závěru, že američtí vládní představitelé často zkreslovali a přeceňovali poznatky zpravodajských služeb a tím v očích veřejnosti zveličovali nebezpečí, jenž představoval irácký režim.

Vedoucí tohoto výzkumného projektu Carnegieho nadace Jessica Mathewsová je přesvědčena, že mnohdy se to, co zpravodajské služby původně považovaly za pouhou teoretickou možnost, změnilo v dalším posuzování vládních činitelů na "pravděpodobnost" a následně ve veřejných projevech politiků za hotovou věc a jistotu. Tak tomu bylo prý zvláště v otázce iráckých zbraní hromadného ničení.

Ještě pozoruhodnější výpověď o tom, jak chatrné důkazy měly vlastně tehdy nejvyšší představitelé Spojených států k dispozici, poskytl ve čtvrtek novinářům ve Washingtonu sám americký ministr zahraničí Colin Powell, který se v minulých třech týdnech úspěšně zotavoval po vážné operaci. Hovořil překvapivě upřímně a podrobně odpovídal na otázky a připustil například, že vlastně nikdy neměl opravdový důkaz o spojení režimu Sadáma Husajna s teroristickou sítí Al Kajdy.

"Neviděl jsem kouřící zbraň, konkrétní evidenci takového spojení," prohlásil doslova Colin Powell. "Ale myslím si, že taková možnost existovala a že bylo správné o ní uvažovat tak, jak jsme to dělali."

Ve zmíněném projevu 5. února loňského roku na půdě OSN však Colin Powell o takovém spojení hovořil jednoznačně a nenechal nikoho na pochybách, že existuje. Vypadalo to, že o něm má nezvratné důkazy a takový dojem také převládl ve veřejném mínění.

Na námitky novinářů k tomu, co tvrdil před rokem, Colin Powell pouze uvedl, že Sadám Husajn v minulosti chemické a biologické zbraně skutečně použil - například nervový plyn ve válce s Íránem a proti iráckým Kurdům - a tak i kdyby je momentálně neměl k dispozici, mohl by si je pravděpodobně nechat znovu vyrobit.

Ačkoli ministr Powell ani dnes, necelý rok po válce, existenci tajného spojení Sadámova režimu s teroristickou organizací Al Kajda dokázat nemůže, neznamená to, že by se důkazy ještě nemohly objevit. Jak upozornil, "ta záležitost se dále rozvíjí".

Jisté je, a do budoucna to může posloužit jako určité varování, že americká a světová veřejnost mohla mít z projevů nejvýše postavených představitelů Spojených států v některých důležitých věcech poněkud mylný dojem. Naštěstí jsou tu i politicky nezávislé instituce, jako Carnegieho nadace, které nám to občas připomenou.