Co vlastně dělá vojenská rozvědka?

Tak tohle jsme se zatím sice nedozvěděli, ale zcela bezvýznamné to být nemohlo, když se milý ruský špion sebral a zmizel směr Moskva dřív, než se ho na to mohli na vojenském zpravodajství zeptat. Tamním odborníkům pak už nezbylo než zahojit se na těch, kteří zůstali a zřejmě nic netušili: dotyčná majorka vyletěla z armádního štábu v Olomouci a po ní odešli o tři generálové. A že nebyli ledackdo: náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, národní představitel při vrchním velitelství NATO v Evropě a první zástupce náčelníka generálního štábu.

Ani jeden z nich údajně nic nevěděl a není důvod jim to nevěřit: zatímco v Americe se před pádem železné opony špionážní thrillery inscenovaly hlavně v Hollywoodu, východní blok je vyráběl pod taktovkou Kremlu na sekretariátech význačných západních politiků jako reality show. Hlavně osamělé sekretářky v Bonnu byly milostnými aférami s východoněmeckými špiony pověstné. K aktivní Matě Hari měly přitom věru daleko: byly spíše oběťmi.

Podobně je na tom nejspíš i ona česká důstojnice. Jinak by z aféry nevyvázla jen vyhazovem. Ze tří generálů, kteří oficiálně všichni na přelomu roku odešli na vlastní žádost, byl jen jeden ochoten pro MFD promluvit k věci. Prezidentem vyznamenaný generál Sedlák s elitním vzděláním z britské Královské vojenské akademie se netajil tím, že s odchodem z armády nepočítal:

„Pokud existovaly informace, že se někdo z mých spolupracovníků stýká se špionem, měla mi to rozvědka říct, aby mě ochránila, a ne že mě bude sledovat jako lumpa a vychutnávat si, jak se nám agent snaží přes třetí osobu vetřít do přízně anebo získat důležité informace“, řekl reportérům.

Faktem je, že pokud kontrašpionáž sledovala kontakty české majorky s ruským agentem opravdu nejméně pět let, jak údajně zjistila MFD, pak je dost zvláštní, že jí špion mohl nakonec utéct do Ruska. O tom, co přes sekretářku generálů vyzvídal, je teď možné samozřejmě spekulovat a třeba je pravda i to, že se tam nemohl dozvědět nic moc jiného, než co se oficiální zástupci Ruska dozvídají v rámci partnerství Ruska a NATO přímo na štábech západní aliance, kde prý podle znalců mají přístup i k tajným databázím.

Jenže právě proto není vyloučeno, že se Moskva paralelně snaží tyto informace ověřovat ještě z dalších, skrytých zdrojů. Aby měla jistotu, že jsou to opravdu ty pravé tajné informace. Klasické špionáže se tudíž Rusko nevzdává, byť se zdají její metody být jakkoli zastaralé v době, kdy se dřív nebo později stejně všechno objeví na internetu- viz nynější únik citlivých informací o válce v Afghánistánu na Wikileaks.

Rusko v tom ovšem není evidentně samo: ani zdejší tajné služby nepostupují o moc jinak, jak o tom výmluvně svědčí právě poslední případ tří generálů. Ti se přece stali automaticky podezřelými a sledovanými osobami jen proto, že se jejich sekretářka přátelila se špionem. Přitom, pokud opravdu o ničem nevěděli, musela to kontrarozvědka relativně brzy zjistit. Místo aby je chránila, tak je ale evidentně potopila.

Na druhou stranu, řečeno cynicky: mohou být rádi, že už ta studená válka skončila, že? Tenkrát byla totiž za podezření ze špionáže i oprátka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.