Co se stalo s Neronovými sochami?

21. září 2010

Kus mramoru nalezený v anglickém Sussexu může být vzácným zbytkem sochy římského císaře Nerona. Za svého života si jich nechal vyhlášený krutovládce vytesat bezpočet. Do dnešních dní se dochovaly jen zcela výjimečně.

Při průzkumu zbytků římského paláce ve Fishbournu v hrabství Západní Sussex narazili britští archeologové na pravou půlku hlavy a spodní část obličeje z mramorové sochy mladého chlapce. Fragment byl nalezen už v roce 1964 a vědci sochu připisovali místnímu králi Togidubnovi nebo někomu z jeho příbuzných. Teprve nedávno upoutala vědce podobnost zlomku sochy z Fishbournu s rysy jediných dvou dochovaných Neronových soch. Jednu má ve svých sbírkách muzeum v italské Parmě, druhou vlastní pařížský Louvre.

Archeolog Rob Symmons ze Sussex Archeological Society spojil síly s Milesem Russellem a Harrym Manleyem z Bournemouth University a hodlají fragment sochy naskenovat do počítače. Pak by mohli na základě symetrie lidského obličeje rekonstruovat celou tvář sochy a srovnat ji s rysy soch z Parmy a Paříže. Nabízí se i srovnání s Neronovými bustami a jeho portréty na mincích, kterých se dochovalo více. Pokud se podezření potvrdí, nabude nález ze Sussexu na významu.

Nero nastoupil na císařský trůn v roce 37 n.l. a vládl až do roku 68 n.l. Vše podřídil jedinému cíli - udržet se za každou cenu u moci. Odsoudil k smrti bezpočet lidí, kromě jiných i svou matku Agrippinu a manželku Octavii. Svou druhou manželku Lollii Poppaeji zabil sám, když byla ve vysokém stupni těhotenství. Neronova moc sahala až na Britské ostrovy. Císař však uvažoval o tom, že tuto državu dobrovolně vyklidí. Rozmluvil mu to teprve jeho učitel Seneca. Ten zabránil Neronovi i v mnoha dalších průšvizích a skandálech. Na všechno však nestačil.

Nero měl tři životní vášně - zpěv, dostihy a sex. Vystupoval v pěveckých soutěžích a porotci se neodvážili jej nevyhlásit vítězem. Závodil s koňskými čtyřspřežími a i tam chtěl sbírat všechny ceny. Výčet jeho milostných avantýr neměl konce. Ženatý byl celkem čtyřikrát, z toho počtvrté s mladým eunuchem Sporem.

Začátkem jeho pádu se stal rozsáhlý požár Říma, jenž vypukl v noci z 18. na 19. července roku 64. Kolovaly fámy, že Nero dal město zapálit, ale ty se zřejmě nezakládaly na pravdě. Císař k jejich šíření přispěl výstředním chováním během pohromy. Nad hořícím městem například vystoupil se zpěvem o zničení Tróje.

Hospodářský rozvrat, který zavládl po požáru, obrátil proti Neronovi celou říši. Odpor sílil i v provinciích, kde docházelo k povstáním. Nakonec se od Nerona odvrátila i pretoriánská garda a tím byl jeho osud zpečetěn. Senát jej prohlásil nepřítelem státu a Nero pak spáchal sebevraždu. Římané ho nenáviděli tak silně, že zničili prakticky všechny jeho sochy. Zřejmě k nim patřila i socha z Fishbournu, jež byla vytesána z velmi drahého mramoru, a přesto ji kdosi rozmlátil sekyrou.

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 9.10.2009 v 9:00.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka