Co nás naučil koronavirus? Fareed Zakaria: Deset lekcí pro postpandemický svět

Lekce první: Připoutejte se

Sedmasedmdesát procent souše a šestašedesát procent plochy světových oceánů už člověk svou činností proměnil, osmině rostlinných a živočišných druhů hrozí vyhynutí a nikde není psáno, že příroda dá lidskému druhu přednost před ostatními.

Lekce druhá: Ne velikost vlády, ale kvalita vládnutí je to, oč tu běží

V minulém století se největší ideologický spor vedl kolem otázky, nakolik silný má být státní aparát. Současná pandemie se jeví jako jedna z možných odpovědí. Nejlépe ji zvládly země se silnými a stabilními státními institucemi.

Lekce třetí: Trhy na všechno nestačí

Podle Francise Fukuyamy je otázka, která stojí před každou společností jednoduchá: Jak se stát Dánskem? Americký politolog má na mysli společnost otevřenou, svobodnou a bezpečnou, jejíž ekonomika je sice tržní, avšak výstřelky svobodného trhu vyrovnává systémem sociálních protivah. Pandemie vzbudila v lidech nejistotu, na níž populisté zareagovali snahou společnost uzavřít. Růst se však zastavit nedá. Proč se tedy neinspirovat severským modelem?

Lekce čtvrtá: Lidé by měli naslouchat expertům – a experti lidem

Propast, která společnost dělí, se rozšiřuje, na jedné straně intelektuálové s diplomem, na druhé zbytek. A vzájemně se neslyší. Obě části by si ale porozumět měly, chtějí-li úspěšně projít touto krizí i krizemi, které nás čekají.

Čtěte také

Fareed Zakaria: Může se stát, že největší škody od války způsobí lidstvu toto virové smítko. Co dál?

Lekce pátá: Život je digitální

Umělá inteligence přesahuje člověka svými analytickými schopnostmi. Statečnost, štědrost, víra či láska však zůstávají doménou lidskosti. Možná byl pandemický digitální test dobrý i k tomu, abychom si to uvědomili.

Lekce šestá: Aristotelés měl pravdu – jsme společenští tvorové

Pandemie potvrdila jednu starou pravdu, která tkví v samém základu budování polis. Člověk je tvor společenský a virtuální kontakt s ostatními mu stačit nemůže.

Lekce sedmá: Nerovnosti se prohlubují

Ačkoli se podle statistik globální nerovnost mezi státy snižuje, některé nerovnosti nasvítila pandemie obzvlášť ostře. Například tvrdý lockdown, jímž reagovaly bohatší země, si ty chudší dovolit nemohou. Důsledky pandemie byly nakonec horší v zemích s méně rozvinutým zdravotnictvím a ve státech s větší nerovností, paradoxně i ve Spojených státech.

Máme-li však čelit dalším vlnám, je třeba zajistit zdraví a bezpečí každému bez ohledu na bohatství.

Čtěte také

Pandemie jako příležitost není banální fráze, myslí si překladatel Fareeda Zakarii

Lekce osmá: Globalizace není mrtvá

Zasadí pandemie citelnou ránu globalizaci? Je-li globalizace pohyb lidí, kapitálu a zboží, trvá od samého počátku lidských dějin. A rozhodně bychom ji neměli chtít zabít podobně, jako se o to pokusily státy ve 20. století dvěma krvavými konflikty.

Lekce devátá: Svět je opět bipolární

Z velmocí světu sice stále vévodí Spojené státy, Čína se však ocitá na druhém místě daleko před ostatními a svět je opět bipolární. Zahraniční politika Číny je stále agresivnější, čínský režim čím dál tím represivnější a okolní svět je nervóznější. Říci však, že se Čína chystá ovládnout svět, by mohlo být sebenaplňujícím proroctvím. Z historie víme, že bipolarita bez války existuje, vždyť ani napětí studené války nezrodilo globální konflikt.

Lekce desátá: Někdy jsou největšími realisty idealisté

Mezinárodní liberální světový řád, který ovládal svět po roce 1945, vybudovali na troskách války idealisté. Reálná politika současnosti se idealismu cynicky směje. A přece jím zrozený svět zažíval nejdelší období míru a vzestupu. Nebezpečí nyní spočívá v ústupu Ameriky a v tom, zda mezinárodní liberální řád přežije konec hegemonie svého architekta, protože konec americké hegemonie je už realitou. Podle Fareeda Zakarii šanci máme.