Co dělají gorilí babičky?

Sue Margolisovou přivedla k systematickému výzkumu gorilích "dam v letech" samice Alpha z chicagské Brookfieldské zoo. Navzdory věku po čtyřicítce nebyla Alpha hluchá k milostným návrhům samců. Nikdo ale nevěděl, jestli může či nemůže zabřeznout. Ve hře bylo i "neplánované rodičovství", kterému se v případě potřeby dalo zabránit podáváním antikoncepce. Sue Margolisová musela rozhodnout: "Potřebuje Alpha pilulky nebo ne?" Analýzy pohlavních hormonů obsažených v trusu ukázaly, že se už Alpha matkou nestane. Přitom však byla čilá a zdravá. Zjevně jí nic nechybělo a užívala si "babičkovský věk" plnými doušky. Kolik takových gorilích samic vlastně je? Představuje Alpha příslovečnou výjimku z pravidla?

Sledování třicítky postarších gorilích samic v 17 amerických zoologických zahradách odhalilo, že čtvrtina je na tom stejně jako Alpha. Zhruba třetina vykazuje v hladinách pohlavních hormonů tak nepravidelné změny, že zřejmě do období menopauzy právě vstupují. V průměru vyhasínají pohlavní funkce gorilích samic ve 44 letech. Jak ukazuje případ Jenny, mohou však gorily žít mnohem déle.

"A co když se samice goril mohou dožít v zajetí i 75 roků a z toho 25 roků prožijí po menopauze?" ptá se Sue Margolisová.

Prozatím se zdálo dlouhé období života po menopauze výsadou člověka. Vědci pro ně mají dokonce logické vysvětlení, které obvykle označují jako "teorii babiček". Dítě odstavené od matčina prsu se ještě dlouho nedokáže živit samo. To je jeden z rysů, jimiž se lidé ostře odlišují od všech ostatních živočichů, šimpanze a gorily nevyjímaje. Naše potrava je náročná na přípravu a dítě ji zvládne teprve po mnoha letech výchovy. A právě tady se nabízí babičkám široké pole působnosti. Nemají vlastní malé děti, ale mohou od svých dospělých dcer převzít péči o vnoučata. Lidské společenství na tom jen získá. Dcerám ubude starostí a mohou mít další dítě bez obav z toho, jak zvládnou péči o novorozence i odrostlejší potomky. Stihnou díky tomu během let, jež jim příroda dopřála pro početí potomků, přivést na svět více dětí. Ty mají díky péči babiček větší šanci přežít kritická úskalí dětství.

Platnost této teorie potvrdil výzkum finských, britských a kanadských vědců, kteří prověřili osudy dvou velkých rolnických populací obývajících v osmnáctém a devatenáctém století finský a kanadský venkov. Při tehdejším velmi malém pohybu venkovského obyvatelstva zůstávaly dospělé dcery i synové po založení vlastní rodiny nedaleko od rodin svých rodičů. Vědce zajímalo, jestli se přítomnost babiček promítla do úspěšnosti, s jakou tyto rodiny vychovávaly děti. Zjistili, že příspěvek babiček byl bezesporu významný. Dospělí synové i dcery žijící v jedné vsi s matkou, která přesáhla věk menopauzy, přiváděli na svět své první dítě dříve a jejich další děti následovaly v kratších časových odstupech. Přítomnost babičky přispěla i k tomu, že se větší podíl vnuků dožil dospělosti. Čím déle babička žila, tím lépe se jejím vnukům vedlo. Mladší babičky byly v tomto směru výrazně úspěšnější než babičky ve věku nad 60 roků. Babičky přitom neměly vliv na přežití vnoučat ve věku do dvou let, kdy bylo dítě zcela závislé na matce.

Lidská dlouhověkost, jež dopřává ženám léta života ještě dávno poté, co už samy nemohou mít děti, je podle "teorie babiček" výsledkem evoluce. Ve srovnání se svými nejbližšími živočišnými příbuznými věnují lidé mnohem více sil na údržbu a opravu buněk a molekul poškozených procesy stárnutí. Stojí nás to dost energie, která ženám chybí k plození potomků v létech, která získaly navíc. Přesto se to lidstvu díky péči babiček o vnoučata zřejmě vyplácelo.

Mohou zastávat stejnou roli babiček i gorilí samice s vyhaslými pohlavními funkcemi?

Organizace gorilího společenství to téměř s jistotou vylučuje. U goril opouštějí samice rodnou tlupu a tak babičky v drtivé většině své vnuky nikdy nepotkají a nemohou se o ně starat. Přední odborník na problematiku stárnutí lidí Steven Austad z University of Texas v San Antoniu, který spolupracoval i na výzkumu Sue Margolisové, se domnívá, že odhalení menopauzy u goril chovaných v zajetí vrhá stín pochybností na platnost "teorie babiček" u člověka.

"Menopauza není evoluční adaptací," tvrdí Austad. "Menopauza se objevila jak u lidí tak i goril proto, že žijí déle."

Gorily čelí v zajetí mnohem menším nebezpečím a při správné péči se mohou dožít věku, jakého by v přírodě zřejmě nedosáhly.

Zastánci teorie babiček se však nenechávají odradit. Průměrná délka lidského života se díky pokroku v medicíně za posledních 150 let značně prodloužila a to opravdu svádí k představě, že dnes žije v lidském společenství mnohem více starých lidí než kdykoli předtím. To ale není tak úplně pravda. S výjimkou několika posledních desetiletí se lidský život prodlužoval především díky dramatickému poklesu dětské úmrtnosti. Z těch děvčátek, která v dávných dobách unikla osudovým nástrahám prvních let života, se dožil babičkovského věku zhruba stejný podíl, jaký se jej dožíval i ve společenstvích s podstatně vyšší průměrnou délkou života. V lovecko-sběračských tlupách žijících i dnes stylem našich dávných předků se dožívá "neplodného" věku nad 45 roků asi třetina všech žen navzdory tomu, že tito lidé nevyužívají výdobytků moderní medicíny. Příznivý efekt babiček je patrný například i u lovecko-sběračské populace tanzanijských Hadzů, kde jsou děti starší dvou let na babičkách existenčně závislé, protože právě babičky jim dávají nejvíce jídla. Mnohem více než matky.

Spory vědců o teorii babiček určitě jen tak neustanou. Dokazují opět, že se o našem vlastním životě můžeme mnohé dozvědět tím, že se dozvíme víc o gorilách.