Co Čechům ukážou bavorské a rakouské volby

Volit se bude v Bavorsku a v Rakousku, tedy ve dvou zemích, se kterými má Česká republika nejužší ekonomické vztahy. Tamní obyvatelé mají velmi podobnou mentalitu jako Češi, o tom se dlouhodobě ví. Jedním z viditelných dokladů jsou sochy svatého Jana Nepomuckého, které stojí skoro na každém mostě ve všech třech zemích.

Je záležitostí etnografů, aby popsali podobnost národní mentality, v každém případě platí, že volby, které se konají za humny, ovlivňují zdejší politické dění. Pravidlo tentokrát platí tím spíše, že existuje dostatek podobností mezi rakouskou, bavorskou a českou scénou. Nejnápadnější je charakteristika, že pravicové strany, které ve všech zemích v posledních letech dominovaly, jsou pod ohromným tlakem a v nebezpečí vážné porážky.

Nejvíc je to vidět v Bavorsku. Tamní CSU dostává většinu voličských hlasů už od roku 1962 a teď hrozí, že se propadne pod 50 procent. Není vyloučeno ani to, že ztratí většinu mandátů v zemském sněmu. O něco méně nápadné je ohrožení pravice v Rakousku. Tamní lidová strana vyhrála po roce 1999 dvoje volby a její ministerský předseda Wolfgang Schüssel provedl úspěšné ekonomické reformy. Třetí volby před dvěma lety lidovci už prohráli. I když má pravice v rakouském parlamentu dodnes většinu, lidovci už nechtěli spolupracovat s korutanským populistou Jörgem Haiderem a dali přednost velké koalici. Teď to vypadá, že k vítězství jsou opět blíže sociální demokraté, a tentokrát už mají dobrou šanci získat v nové sněmovně dost spojenců, aby nemuseli s lidovci spolupracovat.

Také v Česku bude pravicová ODS hájit své postavení v krajích a předvolební průzkumy jí nepřejí.

Příklady z Bavorska i Rakouska mají ještě jeden společný rys. V obou zemích ztrácejí velké strany. Bavorské CSU ubývají hlasy ve prospěch malých stran, jako jsou liberálové a zelení, hlavní problém však znamená strana "Svobodní voliči", která do svého čela postavila norimberskou političku Gabrielu Pauli. Ještě jako členka CSU způsobila pád ministerského předsedy Edmunda Stoibera, který nechal své asistenty, aby ji odposlouchávali.

Sociální demokracie křesťanské sociály příliš neohrožuje, sama má potíže, aby se vypořádala s útokem strany Die Linke, kterou založili její odpadlíci spolu s bývalými východoněmeckými komunisty. Nástup nových stran je vidět i v Rakousku. Země, která měla ve sněmovně tradičně tři strany, tedy lidovce, sociální demokraty a liberály, jich může mít od příštího týdne sedm. Už dnes jsou v parlamentu zelení a výše zmíněné Haiderova strana "Budoucnost Rakouska". Teď může čtyřprocentní hranici překonat levicové Liberální fórum a tyrolská regionální strana FRITZ, která chce pomáhat zemědělcům. Těžko se dá popřít, že velké strany u našich sousedů propadají silné erozi.

V Česku tomu zatím nic nesvědčí a téměř se zdá, že velké strany ODS a ČSSD ještě volbami posílí svou dominanci, ovšem při pohledu za hranice je možné spekulovat i o tom, že to s nadvládou dvou stran nebude tak dramatické.

Hlavním motivem trojích voleb je ovšem nepochybně ohrožení pravice. Není úplně jasné, co voličům na pravici vadí. Dost možná hraje značnou roli únava z její dlouholeté vlády, to nepochybně platí v Bavorsku. Pravice je také známa úspornou rozpočtovou politikou. Vládní úspory se však mohou stát velice rychle nepopulárními, pokud začnou růst ceny, jak se stalo v posledních měsících. Tento argument rozhodně platí v Rakousku, kde proběhlo několik dnů před volbami cosi podobného, co zažili Češi před volbami v roce 2006. Vídeňská sněmovna navzdory lidovcům odhlasovala mimořádné zvýšení penzí a třinácté dětské přídavky, snížila daň z přidané hodnoty na léky, zrušila školné na univerzitách a učinila ještě několik kroků, které státní pokladnu přijdou skoro na 2,5 miliard eur. Tím symbolicky a definitivně končí Schüsselova éra rozpočtové kázně a liberálních reforem.

Také v Česku mají lidé pravicové vládě za zlé zdražování. Může se jim nelíbit i dominance ODS na všech úrovních veřejné správy. Přece jen vzdáleně připomíná bavorskou CSU.

Ovšem v Bavorsku a v Rakousku příliš neposiluje ani sociální demokracie, která by měla být pravici přirozenou alternativou. Dalo by se říci, že ani levice nedokáže využít moment bezradnosti pravice a nenabízí rozumnou alternativu, pokud ji nemá být populistické rozhazování peněz, které stát ani nemá ve své pokladně. Šancí pro středoevropskou levici tak snad může být jen nový šéf rakouských sociálních demokratů Werner Feymann, schopný finančník, který si přitom velice dobře rozumí s představiteli médií. Vznikla by tak populistická, přesto rozpočtově ukázněná levice.

Hvězdou bavorských voleb se zase může stát již zmíněná Gabriela Pauli. Pokud se její "Svobodní voliči" dostanou do sněmu a CSU v něm ztratí většinu, mohou tyto strany uzavřít koalici. Může to být podnětem k důkladné reformě CSU a tím celé bavorské scény.

V Česku se taková dramatická změna nečeká. Srovnatelným výsledkem by mohlo být, kdyby během voleb vyrostl v ODS konkurent oslabeného předsedy Mirka Topolánka. Zdá se to být málo pravděpodobné, příklady ze sousedství ale naznačují něco jiného

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .