Člověk nikdy neví, jak má vyměřený čas… Marie Uchytilová věnovala pomníku lidických dětí dvacet let života. Jeho instalace se už nedočkala
Dětské postavy v nadživotní velikosti, které shlížejí v houfu na prázdnou lidickou pláň, připomínají 82 místních dětí zavražděných v roce 1942 nacisty. Ale jejich pomník vyjadřuje ještě mnohem víc. Podle představ Marie Uchytilové, autorky sousoší, jde o symbolické ztvárnění všech dětských obětí druhé světové války. Bylo jich dohromady třináct milionů.
„Já jsem se velice zabývala myšlenkou, jakým způsobem říct lidem na celém světě o strašné tragédii takového množství dětí. A došla jsem k názoru, že i kdybych uměla všechny jazyky světa, tak by mě všichni neslyšeli. Pak jsem si uvědomila, že sochařství je úžasná sdělná řeč, že prostřednictvím sochařství bych mohla říct všem lidem na světě, co chci říct, a všichni by mi rozuměli. Nemuseli by umět ani číst a psát.“
Tak popisovala Marie Uchytilová zrození myšlenky, která posléze, za mnoho let, vedla i ke zrození unikátního pomníku, ve vysílání rozhlasového klubu dětí Domino. Bylo 10. června 1985, výročí lidické tragédie.
Marie Uchytilová v pořadu natočeném v jejím ateliéru vyprávěla o své motivaci, nápadu na konečnou podobu sousoší i nadlidské práci, která vedla k jeho dokončení. Sama na tvorbě 82 soch intenzivně pracovala 20 let. Věnovala jim veškerý čas, energii i peníze, které jí vynesla práce na jiných uměleckých dílech. Jde o jedinou nahrávku hlasu autorky lidického sousoší, kterou v našem rozhlasovém archivu můžeme najít.
Lidické děti, lidické matky
Marie Uchytilová se narodila 17. ledna 1924. Vystudovala Akademii výtvarných umění, věnovala se sochařství, vytvářela busty a plastiky významných osobností z oblasti kultury, ale i medaile.
Byla také autorkou známé jednokorunové mince, na které je dívka sázející lípu. Jejím nejslavnějším dílem je ovšem sousoší lidických dětí. Jeho definitivní podobu nosila v hlavě od roku 1969, a když o něm hovořila v Dominu, ještě jí pár let do dokončení zbývalo.
Inspirovaly ji i rozhovory s lidickými ženami. Chodila za nimi a ony jí o svých dětech vyprávěly – jak vypadaly, jaké byly, co nosily za oblečení. Půjčily jí dochované fotografie. Společně se však dohodly, že podoby soch na lidickém sousoší nebudou odpovídat reálným lidickým dětem, aby pohled na ně nebyl pro matky příliš bolestivý. S tím Marie Uchytilová souhlasila. Jejím záměrem nebylo vytvořit sochy konkrétních dětí, ale symbol všech dětských obětí války.
Konečně hotovo, a přece ještě ne
Necelé čtyři roky po natočení rozhovoru pro pořad Domino Marie Uchytilová dokončila poslední plastiku svého sousoší. Známe i přesné datum dokončení, 8. března 1989. Byl totiž Mezinárodní den žen a do ateliéru ji přišly navštívit lidické matky, aby jí k svátku popřály. Nechaly i následující zápis v návštěvní knize: „Dnešního dne jsme přišly popřát velké umělkyni Marii Uchytilové k Mezinárodnímu dni žen a netušily jsme, že budeme svědky úžasného okamžiku dokončení poslední sochy pomníku lidických dětí.“
Čtěte také
V předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989, však Marie Uchytilová nečekaně zemřela, bylo jí 65 let. Dílo tak zůstalo v podobě modelů, které měly k realizaci ještě daleko. A navíc hrozilo, že se jí ani nedočkají.
Jaký byl další osud lidického sousoší Marie Uchytilové? S jakými potížemi se muselo potýkat nejen po smrti své autorky, ale i po změně režimu? Nepřál mu komunistický, ale kupodivu ani demokratický. A komu se nakonec podařilo docílit toho, aby se na určené místo všech 82 soch přece jen postavilo? To se dozvíte v pořadu Archiv plus.
Související
-
Lidické děti byly jediné konkrétní oběti jmenované v obžalobě Adolfa Eichmanna, říká historik
Lidice jsou symbolem tragédie z období 2. světové války. Jejich příběh ale neskončil, vypátrání nacistických zločinců trvalo léta. Jedním z nich byl Eichmann.
-
„Kde jsi, holčičko?” Deníky z Lidic připomínají, že za pomníky jsou skuteční lidé, líčí reportérka
Vzácný historický objev. V Lidicích se letos našly dosud neznámé deníky. Patřily Emílii Rohlové, jedné z lidických žen. Adresovala je své pohřešované dceři Božence.
-
Vaška z Lidic chtěli převychovat v německých dětských domovech, ale nakonec ho doživotně zmrzačili
Stačí jeho první věta, aby vám přejel mráz po zádech. „Narodil jsem se 5. června 1934 v Lidicích,“ začíná vyprávět svůj příběh pro Paměť národa Václav Hanf.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka