Clintonová bojuje o nominaci

23. duben 2008

"Někteří lidé už se mnou nepočítali a mysleli si, že odpadnu, ale americký lid neodpadne a zaslouží si prezidenta, který neodpadává," prohlásila Hillary Clintonová před jásajícím davem svých příznivců, shromážděných na oslavě jejího vítězství včera večer v hlavním městě Pensylvánie Philadelphii.

A zároveň vyzvala své stoupence v přímém televizním přenosu, aby přispěli na její předvolební kampaň, což má nyní vskutku zapotřebí - její hlavní protivník v závodu o nominaci demokratické strany do Bílého domu Barack Obama byl schopen vybrat v poslední době mnohem více peněz do stranické pokladny než ona a mohl tak i více utrácet za předvolební televizní šoty a celkově tak udržovat svůj náskok před bývalou první dámou Spojených států, která včera vyhrála po šesti týdnech v klíčovém souboji, aby vůbec mohla bojovat dál.

Po sečtení téměř všech odevzdaných hlasů v Pensylvánii měla Clintonová o deset bodů více než Obama, téměř 55 procent, oproti 45 procentům pro Obamu. Má tedy znovu důvod pokračovat ve své kampani, i když její reálné šance na konečné vítězství se pozvolna zmenšují: jak se zdá, ani příští kolo primárek za dva týdny zřejmě definitivně nerozhodne a tak už teď je skoro jisté, že zápas o nominaci demokratické strany na prezidenta se protáhne až do léta a jejího nominačního sjezdu. Zde ale už bude muset být rozhodnuto.

Současná nerozhodná situace samozřejmě není pro demokraty výhodná. Bratrovražedná válka mezi stoupenci jedné politické strany automaticky nahrává jejich protivníkovi, tedy republikánům, kteří mají o svém kandidátovi dávno jasno. Senátor John McCain má nominaci své strany jistou, i když včerejších primárek se republikáni v Pensylvánii účastnili taky, ač prakticky nebylo o čem rozhodovat. McCain proto takticky navštěvoval tzv. zapomenutá místa a snažil se získat voliče mezi americkými černochy, kteří mu ve své většině nefandí. Bude se mu to určitě v listopadu hodit.

Bývalá první dáma USA Hillary Clintonová zřejmě spoléhá na podporu vlivných členů strany, kteří se v počtu několika stovek nominačního sjezdu zúčastní jako tzv. superdelegáti a mohli by, kdyby jí dali ve své velké většině svůj hlas, zvrátit současný nepoměr v její prospěch. To je ale poměrně málo pravděpodobné.

Bližší realitě bude spíš rozdělení "superdelegátů" rovnoměrně podle prokázané obliby obou hlavních kandidátů u demokratických voličů, kde si, jak už řečeno, Obama udržuje svůj náskok. Je příznačné, že v této chvíli ztratila Clintonová podporu vlivného deníku The New York Times, který ji donedávna vehementně obhajoval. Ve svém dnešním úvodníku list tvrdí, že dosavadní kampaň demokratické straně škodí a vlastně poškozuje i její vyhlídky v listopadových prezidentských volbách. Za tento neblahý vývoj si podle deníku může senátorka Clintonová sama, která svým negativismem poškozuje stranu i sebe.

A je asi pravda, že její osobní útoky proti Obamovi se nakonec míjejí účinkem.

Vzdálená realitě je nyní také alternativa, že se oba hlavní kandidáti demokratické strany spojí, jak o tom spekulovala v minulých týdnech řada analytiků a politických poradců. Těžko si dnes představit např. prezidenta Baracka Obamu, píše jeden z nich v dnešním vydání amerického listu IHT, jak si připravuje nějaký veliký politický projev, který pak nechá "editovat" své vice-prezidentce Clintonové. "Aby mu ukázala, že by to uměla říci lépe?" Ptá se autor článku, "anebo aby dokonce přispěchal její druh, bývalý americký prezident Bill Clinton, s nějakou podařenou formulací ze svých vlastních politických projevů?" To nejspíš nepřichází v úvahu.

Clintonová a Obama se pravděpodobně nespojí, chybí jim k tomu vzájemné osobní sympatie, i když čistě teoreticky by to bylo pro oba velmi výhodné. Jejich obliba v různých částech americké společnosti by se výborně doplňovala a vítězství v listopadu v prezidentských volbách by měli skoro jisté.

Máme ovšem v historii Spojených států příklady, kdy se něco takového stalo, ač se to zprvu zdálo nemožné: např. v roce 1960, když J. F. Kennedy přijal za svého kandidáta za vice-prezidenta Lindona Johnsona z čistě utilitárních důvodů, aby vyhrál, což se jim také společně podařilo. Uvidíme tedy, zda Clintonová s Obamou prokáží podobný pragmatismus...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Jan Bednář
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.