Civilizace: Příběh krutosti bez příkras

V letošním roce uplynulo 400 let od Alžbětiny smrti. Své poslední chvíle strávila uzavřena na hradě v Čachticích, kde byla 21. srpna 1614 nalezena mrtvá. Bylo jí 54 let. Připomínky tohoto výročí opět daly v médiích prostor těm, kteří z této ženy dělají oběť okolností. Jsou skutečně důkazy o jejím životě tak bezzubé, že umožňují seriozním vědcům dvojí výklad? Jaké doklady o jejím vraždění a životě skutečně máme? Právě na tyto otázky jsme odpovídali v Magazínu Leonardo Civilizace se spisovatelem a novinářem Andrejem Štiavnickým, čachtickým kronikářem Vladimírem Ámmerem nad knihou historika Jozefa Kočiše, který 35 let vedl archiv v Bytči a Alžbětin život byl jeho velkým tématem. Ukázky z odborných prací a knih uslyšíte v podání Petera Gondy a Evy Belzové.

Jožo Ňižnánsky při psaní své Čachtické paní nemohl tušit, že se tak hluboce vryje do dějin. Kniha vyšla už v roce 1932, ale dodnes její pojetí přežívá i v učebnicích dějepisu. Stejně tak přežívají mýty o Alžbětě v roli oběti moci chtivého okolí. Není možné uvést na pravou míru vše, co bylo během staletí o Alžbětě Bathory napsáno, zfilmováno či vyřčeno, ale některá základní fakta je nutné připomínat.

Souboj o majetky má vážné trhliny
Zastánci Alžběty Bathory často zpochybňují soudní zápisy, které se dochovaly v archivu v Bytči. Ovšem pokud přistoupíme na jejich hru a pokusíme se před nimi zavřít oči, existuje stále řada dokladů o její krvelačnosti, které už je prakticky nemožné nevidět. V archivech máme doloženy dopisy členů rodiny, její vlastní zápisky i druhé výslechy, které nařídil císař Matyáš II. Proč by si někdo dával takovou práci, aby stovky lidí manipuloval a vytvářel obraz krvelačné bestie, když z toho nic neměl? Ve filmu Juraje Jakubiska se strůjcem takových manipulací stal palatin Juraj Thurzo, který měl toužit po Alžbětině majetku. Tato teorie má ovšem velké trhliny, pokud nahlédneme do dochovaných dopisů, kdy Juraj žádal setkání s manžely dcer a sám je upozornil na nebezpečí, které by mohlo nastat při jejím odsouzení. V podstatě se postaral o to, aby Alžběta ještě za života rozdělila své majetky mezi své potomky. Nikdo tak nemohl při jejím odsouzení pro sebe nic získat, což i při komunikaci s Matyášem II. několikrát zamlčel. Proč něco takového udělal? Stačí se opět vrátit k písemným pramenům, kde v jedné listině František Nadaszdy žádá svého přítele z boje, Juraje Thurzu, aby se v případě jeho smrti postaral o jeho ženu a děti. Je možné právě v tomto přátelství hledat příčinu faktu, že sama Alžběta nebyla k soudu nikdy pozvána?

Hrad v Čachticích v roce 2010|foto: Adriana Krobová

V soukromé korespondenci Juraje Thurzy najdeme rovněž dopis, který psal své žene v zimě roku 1610 z Čachtic, kdy se svědky chytili Alžbětu přímo při činu. Nejde o žádné utajované psaní, které by bylo uzavřeno v archivech. Prohlédnout si ho může každý na vlastní oči, pokud přijede v sezóně do Čachtic a navštíví tamní muzeum. V listu se mimo jiné dočte: „Keď moji muži prišli do čachtického kaštiela, objavili tam mrtve dievča a aj dalšie, pokryté ranami a zomierajúce od mučenia, a bola tam aj dalšia žena, ktorú mučili, celá doráňaná a eště aj iná (alebo iné), ktoré táto prekliatá žena uväznila a chystala sa ich múčit. Čakám, že tú prekliatú ženu vezmú hore na hrad a že ju dajú tam, kam patrí.“ Proč by něco takového psal své manželce? Proč by měl mít potřebu vyrábět si „alibi“ před vlastní rodinou? Z dochovaných pramenů k nám spíše promlouvá obraz muže, který riskoval svou kariéru i dobrou pověst, aby dodržel slib daný příteli.

Alžběta Bathory ve vysílání
Alžběta se narodila v roce 1560 jako nechtěné dítě svých rodičů – bratrance a sestřenice. Právě ve velmi úzkém příbuzenském propojení někteří hledají příčiny její krutosti, kterou lékaři označují jako impulsivní sadismus. Přesná definice zazněla také v dokumentu, který vznikl pro Český rozhlas Leonardo v zimě 2011 pod názvem Krvavé Vánoce. Tento dvouhodinový pořad jsme rozdělili do čtyř částí. V první jsme se zaměřili na její život a představení rodin, ve kterých vyrůstala. Druhá část připomínala okolnosti jejího zatčení a průběh soudu, který někteří odmítají vnímat jako doklad Alžbětiny zvrácené touhy vraždit. V třetí části jsme nahlédli do historie Čachtic, která nepatří pouze krvavé hraběnce, ale také moderní slovenštině. Současně jsme si prohlédli hrad, který je mnohdy vnímán jako místo, kde vraždila, přestože při činu byla chycena na zámku přímo v obci. S poslední částí dokumentu jsme vstoupili do katakomb a setkali se s těmi, kteří dnes v této obci žijí.

Hrad v Čachticích v roce 2010|foto: Adriana Krobová