Civilizace: Po stopách hrdelního práva

49 fotografií

Ukázkou z díla Jana Hájka Čtení o starém Tišnově jsme vstoupili do města, kde se skupinka odborníků a nadšenců rozhodla prozkoumat velmi detailně historii hrdelního práva. V loňském roce se zde podařilo odkrýt základy kamenné šibenice na vrchu Klucanina, v těchto dnech probíhá v Městském muzeu Tišnov výstava, kde neschází nálezy z výzkumu, součástí bylo také přednáškové odpoledne o hrdelním právu a výjimečné jsou také další plány. Kromě naučné stezky hrdelního práva jsou na Katedře antropologie Masarykovy univerzity v Brně zpracovávány písemné prameny, které mapují místa šibenic na celé Moravě. Mnohé zaznělo také v Magazínu Leonardo Civilizace.

Objev šibenice

Kamenné základy šibenice byly odhaleny v loňském roce během několika dní, ale samotnému výzkumu předcházelo mnoho dílčích kroků, které shodou šťastných náhod vedly až k archeologickému zkoumání konkrétního místa na vrchu Klucanina. Mnohé o výzkumu prozrazuje dokument přístupný na webu.

Šibenice bývaly stavěny na vyvýšených místech u hlavních cest, aby působily jako memento i varování pro ty, kteří by se chtěli dopustit zločinu. U Tišnova se tímto místem stal vrch Klucanina, jak dokládá také veduta syndika Karla Josefa Wokouna z roku 1728. Další doklady nabídly mapy prvního vojenského mapování z 60. let 18. století. Nemalou roli sehrál zájem Josefa Havláta, který už v 80. letech minulého století na místo zavítal a při hledání šibenice u Velké Bíteše na tuto skutečnost upozornil. Jak sám v rozhovoru připomněl: „Proč hledat něco někde, kde nic není, když můžeme hledat tam, kde něco je.“

Výsledkem archeologického výzkumu bylo odhalení základů kamenné šibenice ve tvaru nepravidelného čtverce, kdy nejkratší strana měřila 526 cma nejdelší téměř 560 cm. Stavební zadání znělo patrně na stavbu se stěnami 3 x 3 sáhy. Postavena byla převážně z místního červeného „drásovského“ pískovce, spojena vápennou maltou. Dodnes se dochovalo zdivo o výšce zhruba 20 – 30 cm, ale dříve bývaly stěny vysoké až 2,5 metru.

Model šibenice v Tišnově|foto:Adriana Krobová

Od fotografií až k lidským kostem

Při archeologickém výzkumu nebyla odhalena pouze šibenice, ale také řada dalších dílčích nálezů od keramiky, přes lidské a zvířecí kosti, knoflíky až po šestikrejcar císaře Leopolda. Nejen tyto artefakty můžete do 12. dubna vidět v Městském muzeu Tišnov na výstavě, která vám připomene historii hrdelního práva i dosud zjištěné informace o šibenici i cestě k ní. Představeny jsou zde také další plány, které v Tišnově mají, jak při prohlídce výstavy nastínil Miloš Sysel z Continuum Vitae o.s.

Výstavu můžete navštívit od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, v sobotu je otevřeno až do 19 hodin. Pozvánkou může být také druhá část dokumentu o výzkumech a zpracování nálezů, kterou najdete na webu.

Odpoledne pro hrdelní právo

Historii hrdelního práva v Tišnově patřilo také speciální přednáškové odpoledne, při kterém byly shrnuty dosavadní výsledky bádání. Zatímco PhDr. Ivan Štarha představoval historii práva útrpného a jeho provádění v praxi, doc. Karel Kirchner s Josefem Havlátem vzpomínali na hledání cesty, kterou bývali odsouzenci vedeni na smrt. Akad. arch. Jan Velek účastníkům ukázal nákresy vzhledu šibenice v Tišnově a RNDr. Robin Pěnička prozradil výsledky antropologického zkoumání nalezených ostatků.

Uvnitř šibenice byly nalezeny ostatky 13 lidí, které Robin Pěnička identifikoval v 786 fragmentech. Šlo o 11 dospělých, jednoho adolescenta zhruba ve věku 17 let a kosti 3 – 5 měsíčního dítěte, které nejen mezi odborníky vzbudily řadu otázek. Nejpravděpodobněji šlo o nechtěné dítě, které žena do šibenice vhodila, aby nebyla odhalena. V minulosti patřila popraviště k místům, kterým se každý člověk raději vyhnul.

Kosti nalezené při archeologickém výzkumu|foto:Adriana Krobová

Lidová magie a písemné prameny

Každé zapovězené místo přitahuje pozornost, jak dodnes dokládají různé pověry lidové magie. Šibenice nebyly výjimkou. Přestože zde končily život zločinci, kteří ze svého pohledu měli smůlu, protože nedokázali uniknout světské spravedlnosti, po smrti se jejich těla stávala zdrojem nedozírného štěstí: „Kdo při sobě nosí palec od levé ruky oběšence, toho nikdy štěstí neopustí, ani v životě, ani ve hře v karty nebo v loterii.“
Svůj význam měla také pravá ruka oběšence: „Který kočí nosí při sobě prst z pravé ruky oběšencovy, nikdy nezvrhne vůz a koně jeho budou vždy tlustí.“

Nutno podotknout, že ti, kteří se takovými pověrami nechali přesvědčit, měli spíše štěstí v tom, že se při svém „lupu“ nezranili. Šibenice nebývaly pouze dřevěné konstrukce, ke kterým se dalo dostat poměrně snadno. Pokud měly kamenné základy, jako v Tišnově, čekalo zájemce o palce skutečně horolezecké číslo. Některé šibenice měly kruhové základy, jiné čtvercové, ale nacházíme také zprávy o základnách trojúhelníkových. Stěny bývaly vysoké i 2,5 metru. Teprve na této zdi byly vystavěny sloupky, do kterých byly příčně zapuštěny trámy a na nich se věšelo. Hlava oběšence tak mohla být ve výšce 5 - 6 metrů. Ostatně mnohé prozradil v rozhovoru také architekt Jan Velek.

Stezka hrdelního práva

Pokud se budete chtít vydat po stopách hrdelního práva v Tišnově už dnes, začněte v muzeu. Právě zde si můžete prohlédnout mapu, která představuje ta nejdůležitější místa kudy byl odsouzenec na šibenici odváděn. Cestou k první zastávce si nezapomeňte všimnout domu v Jungmannově ulici s č.p. 82, který má přezdívku Peklo nebo Na pekle. Dnes je sice v poněkud žalostném stavu, ale ve svých zdech skrývá příběh mordýřů, který ve své knize oprášil i Jan Hájek:

„Starý měšťanský právovárečný dům č. 82 na Klášterské ulici nese staré pojmenování "Peklo" či "Na pekle". Počátkem 17. století šenkoval v této krčmě měšťan nadmíru vážený, zbožný a opatrný, pan Šimon Pekelník, který se stal dokonce roku 1616 tišnovským rychtářem. Takovou chválou však již neoplýval jeho nevydařený potomek, pro svoji drobnou postavu někdy nazývaný Pekelníček, jak nám jej líčí zažloutlé archiválie z počátku 18. století. Tehdy byla krčma Peklo po pravdě řečeno peleš lotrovská, v níž Pekelník a jeho "čerti", jak si sami s oblibou říkávali, totiž "čert" Franta F. a "čert" Johan B., poskytovali úkryt a pohostinství "mordýřům a lotrasům krajem štráfujícím".

Plánovaná trasa naučné stezky o hrdelním právu o délce 2,6 km|foto:Adriana Krobová

Nakonec neunikli trestu. Byli vyslýcháni právem útrpným, při kterém se přiznali i k dalším hrdelním zločinům. Jejich osud byl zpečetěn právě na trámech šibenice na vrchu Klucanina, ale vraťme se ještě na počátek plánované naučné stezky. První zastavení bude připraveno před radnicí na Náměstí Míru 11, kde stával pranýř. Odtud se vydejte Brněnskou ulicí, kde poblíž domu s č. 320 stávala stínadla a v minulosti zde bývala mateřská školka. Brněnská ulice kopíruje středověkou cestu, takže máte doslova jistotu, že tudy odsouzenci skutečně procházeli.

Další zastavení by mělo být v ulici Na Nové u domu s č. 277, kde stávala kaple sv. Anny a odsud už můžete stoupat na Klucaninu k místu, kde by v letošním roce měla být připravena náznaková rekonstrukce šibenice. Ovšem o tom už se můžete mnohem více dozvědět přímo v Tišnově.