Čínský Nový rok

Tradiční čínský kalendář není čistě lunární. Měsíční cyklus trvá zhruba 29,5 dne, takže za nějakou dobu nabere oproti solárnímu kalendáři určité zpoždění, které se jednou za pár let vyrovnává vložením měsíce navíc. Takový měsíc se vkládá sedmkrát během devatenácti let. Posledním přestupným rokem byl rok 2004. A právě proto se Svátky jara slaví každý rok v jiný den a oscilují mezi polovinou ledna a polovinou února. Pro ilustraci uveďme loňský Nový rok z 9. února a předloňský z 22. ledna.

Lunární Nový rok patří v současné Číně spolu s oslavami vzniku ČLR k nejdůležitějším svátkům. Číňané ho nazývají Svátky jara. Letos připadá na 29. ledna a z čínských znamení mu odpovídá Pes. Kdysi se Svátky jara slavily celý měsíc, každý den se odehrávaly tradicí určené úkony a náboženské obřady a rodina na jejich důstojnou oslavu utratila téměř všechny ušetřené peníze. Součástí byla i povinnost vyrovnat všechny dluhy a vyřídit pohledávky, které se za rok nahromadily, aby se mohlo v novém roce začít s čistým štítem. Dnes jsou oslavy jednodušší, ale i tak dostávají státní zaměstnanci až týden volna a tradičně ho využívají k cestování a návštěvám známých a příbuzných spojeným s opulentními hostinami. Děti při této příležitosti dostávají od dospělých příbuzných červenou obálku s finančním příspěvkem.

Kanceláře a domácnosti vcházejí do nového roku uklizené a ozdobené tradičními dekoracemi, k nimž patří živé i umělé květiny a ovoce, hlavně pomeranče a mandarinky, papírové vystřihovánky s blahopřejnými motivy a novoroční nápisy, jež se vylepují nad vchodové dveře a podél nich. Dále nesmí v žádné domácnosti chybět talířek s osmi druhy sušeného ovoce a oříšků (buráky, melounová semena a různé čínské ovoce).

Nedělitelnou součástí oslav jsou poutě konané na prostranstvích před chrámy, jejichž návštěva patří k nepsaným povinnostem. V minulosti byl chrámový trh místem, kde se lidé setkávali, aby společně obětovali božstvům. Později se k tomu postupně přidal prodej různých předmětů a kejklířské výstupy a náboženské pozadí události rychle vybledlo. Dnes se jedná o masovou, komerční záležitost, ale zároveň se díky ní postupně obnovují lidová řemesla a dovednosti, jimž hrozil zánik. K vidění jsou známé lví a dračí tance a vystoupení artistů, prodávají se místní pochoutky, papíroví draci a větrníky, ruční výrobky, včetně křehkých papírových vystřihovánek, a další drobnosti. Hlavní tematický prvek a výzdobu každé poutě určuje znamení nadcházejícího roku. Objevuje se všude. Letošní poutě proto zařadí na program výstavy psů ověnčených cenami z různých soutěží, představení s drezurou psů atd. Závěrečným obřadem Svátků jara je Svátek lampionů patnáctého dne nového roku. Po večeři se toho dne podávají sladké rýžové knedlíčky s náplní a potom lidé vyjdou do ulic s lampiony všech možných barev, tvarů a velikostí.

Komercializace čínské společnosti uvolnila mnoho starých zvyků, některé k lepšímu. Dnes většina obchodů zavírá pouze na dva tři dny a restaurace nezavírají vůbec. V nedávné minulosti ale bývalo všude zavřeno více než týden. Rodiny se proto musely bohatě zásobit na několikadenní opulentní hodování. Na venkově to tak vypadá dodnes, a protože mnoho lidí z měst odjíždí na svátky k příbuzným na venkov, supermarkety praskají ve švech a zboží se na pultech ani neohřeje.

Po hostině v předvečer Nového roku se lidé vyhrnou ven a zapalují rachejtle a čínské bouchací prskavky. Hlasitým rachotem se v minulosti odháněli zlí duchové a zvyk přetrval dodnes. Ačkoliv se po zákazu hlasité pyrotechniky ve městech přesunula část představení mimo obytné čtvrti, stále stačí bydlet v desátém a vyšším patře a máte ohňostroje, a po otevření okna i zvukovou kulisu, hned z první ruky.