Čím méně fosforu organismus obsahuje, tím déle žije, zjistili vědci

„Fosfor je důležitý prvek, který se v těle savců objevuje především v kostech,“ uvedl v Magazínu Leonardo primář Dialyzačního střediska Nefrocare v Praze-Krči Petr Táborský.

A není to poprvé, kdy se ukazuje, že i věci, které jsou v zásadě dobré, ve velkém množství škodí. „Dnes přijímáme mnohem více fosforu než naši předkové. Náš metabolismus je ale stále nastaven na situaci, která panovala před miliony let, kdy příjem masa a bílkovin byl mnohem menší, než je dnes.“

Fosfor přijímáme ve dvojí podobě: jednak jako přirozenou součást bílkovin, tedy masa a mléčných výrobků, druhým zdrojem jsou sloučeniny, které se do potravin přidávají v průběhu průmyslového zpracování, které často fosfor obsahují, zvláště nejrůznější barviva a konzervační látky.

„Obecně platí, že jestliže má někdo v krvi fosfor nízký, tak je to statistický předpoklad pro dlouhověkost. Ukázalo se, že to platí v celé přírodě. I zvířata, která mají vysokou hladinu fosforu v krvi, mají kratší dobu dožití jako třeba drobní hlodavci. A jak se zvířata dožívají vyššího věku, mají hodnoty fosforu nižší. Úplně nejnižší hodnoty fosforu se našly u lidí, kteří se dožili sta let.“

„Patří sem část přípravků, které jsou označovány jako éčka,“ upřesnil Táborský. „Dnes celkové množství fosforu, jak z potravin, tak z obsažených potravinářských sloučenin je mnohem větší, než s čím příroda počítala.“

Nejvíce ohroženi jsou pacienti s poškozenými ledvinami, protože zdravé ledviny jsou schopné fosfor vyloučit, byť za cenu nepříznivých regulačních mechanismů. „Ale fosfor škodí i zdravým lidem,“ upozornil nefrolog.

Zajímavá je i souvislost fosforu s dlouhověkostí. Vědci zjistili, že čím méně organismus obsahuje fosforu, tím déle žije.

„Ukazuje se, že příroda se fosforu jakoby bojí, a tam, kde se podaří udržet fosfor nízký, je předpoklad, že se člověk dožije vysokého věku, ačkoli to není žádná záruka,“ konstatoval Petr Táborský.