Churchill, bomba a Bůh

Když v půlce srpna 1945 válečný britský premiér Winston Churchill promluvil v parlamentu o svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, zdůraznil především fakt, že šlo o americko-britskou operaci. Podle magazínu History Today si žádné morální ohledy ani pochybnosti nepřipouštěl – za války se používají zbraně a atomová bomba je jen další zbraň, tvrdíval.

Když v půlce srpna 1945 válečný britský premiér Winston Churchill promluvil v parlamentu o svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, zdůraznil především fakt, že šlo o americko-britskou operaci. Podle magazínu History Today si žádné morální ohledy ani pochybnosti nepřipouštěl – za války se používají zbraně a atomová bomba je jen další zbraň, tvrdíval.

V roce 1953 ve svých dějinách druhé světové války také připomněl historický fakt, že nad oprávněností použití bomb v roce 1945 nikdo ze spojenců nedumal ani vteřinu.

V soukromí však Churchill tuto tvrdou válečnou masku odkládal. „Máme-li odhalit jeho skutečné pocity a dojmy, musíme poněkud nečekaně zabrousit do sféry Churchillovy křesťanské víry,“ píše v magazínu History Today profesor moderních dějin z Christ Church University z Canterbury Kevin Ruane.

Ateista stratég

Churchill byl sice vychován jako anglikán, ale už jako mladý muž a subalterní důstojník v Indii neskrýval v dopisech matce, že s náboženstvím jednou provždy skoncoval. Během následné politické kariéry předváděl podle History Today maximálně to, že se v kostele umí chovat, že zná dobře Bibli - v jejím nejrozšířenějším anglickém překladu, takzvaném překladu krále Jakuba – a že nesplete sloky starých anglických chorálů. Ve slavných válečných projevech sice mluvíval o Všemohoucím, ale jeho zbožnost byla, řekněme, strategického charakteru. Šlo o řečnický obrat, který měl zdůraznit hlavně převahu nad mocnostmi takzvané Osy.

Při oslavách Dne vítězství sice Churchill přisoudil válečný úspěch božímu milosrdenství, ale to bylo asi tak všechno. „Do vážnějších náboženských úvah zabrousil právě a jen v souvislosti s jadernou bombou,“ píše magazín. V květnu 1946 přiznal svému tajemníkovi, že Bohu bude muset hodně vysvětlovat své rozhodnutí pobít tolik žen a dětí. V lednu 1953 na slavnostní recepci na počest amerického prezidenta Trumana Churchill náhle a nečekaně vypálil otázku: „Pane prezidente, doufám, že máte připravenou odpověď pro svatého Petra. Vy a já jsme zodpovědní za nasazení atomových bomb. Už víte, jak se budeme hájit?“

Jak vzpomíná Trumanova dcera Margaret, hosté na recepci zvedli hozenou rukavici a s přispěním náčelníka amerického generálního štábu a šéfa americké diplomacie sehráli improvizovaný soud s oběma státníky. Pro větší zábavu na lavici obžalovaných posadili také imaginárního Alexandra Velikého a Julia Caesara, Truman a Churchill však byli nakonec jakéhokoli jaderného hříchu zproštěni.

Bomby zplozené samotným peklem

Přes všechnu žoviálnost existuje podle History Today více důkazů o tom, že Churchillovi kvůli srpnu 1945 nedávalo svědomí spát. Zčásti se to ukázalo v květnu 1954, kdy americké pokusy s vodíkovou bombou v Pacifiku skončily toxickými a radioaktivními dešti. Churchill tehdy na sklonku své politické kariéry udělal něco, co od něj nikdo nečekal. Pozval do Downing Street amerického evangelistu Billyho Grahama, který byl právě v Londýně na misijním tažení. Ke Grahamově popularitě tehdy přispěla veřejná panika a hrůza z „bomby, zplozené samotným peklem“.

Graham měl pobýt u Churchilla jen pár minut, ale nakonec s premiérem mluvil skoro hodinu. „Jsem starý a nemám už pro tento svět žádnou naději. Snad jen tu, o které mluvíte vy, mladý muži. Pokud se neobrátíme k Bohu, je s námi konec,“ řekl tehdy podle Billyho Grahama Churchill. V amerických křesťanských kruzích se podle všeho nepravdivě traduje, že se spolu tehdy Churchill a Graham pomodlili. „Na starého ateistu Winstona by to bylo příliš. Na druhou stranu je pravda, že pokud ho vůbec něco v jeho rušném a dlouhém životě donutilo pokleknout, byla to právě atomová bomba,“ uzavírá History Today.

autor: rma
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.