Chirac
Na výroku, že se dá žít i bez politiky, obecně není nic zvláštního, protože to je nepochybně pravda. Zajímavé však je, když k takovému názoru někdo dospěje po více než čtyřiceti letech v politice. Francouzský prezident Jacques Chirac přišel na to, že se dá žít i bez politiky, ve čtyřiasedmdesáti a nejspíše v pravý čas. Popularita mu totiž klesá a od jeho včerejšího televizního vystoupení si už většina Francouzů slibovala hlavně ujištění, že nemíní opět kandidovat v prezidentských volbách.
Jacques Chirac řekl, že nadešel čas, aby Francii sloužil jinak, aniž to upřesnil. Zprávu, že jako prezident končí, pak nerozmělnil podporou některého z prezidentských kandidátů. K loučení státníka se spíše hodí pohlédnout k obzoru a pronést poselství, které není poplatné předvolebnímu populismu. Prezident tedy svým občanům kladl na srdce, že Francie musí odmítat extremismus a rasismus, věřit si a být jednotná, že má hájit svůj společenský model, usilovat o budování jednotné Evropy, bránit dialog mezi lidmi a kulturami ve světě a přispívat k usmíření požadavků rozvoje s požadavkem na zachování životního prostředí.
Končícímu prezidentovi jde zkrátka o to, zanechat dobrý dojem. Jeho potenciální nástupci ale mají jiné starosti. Potřebují hlasy. A tak naznačují, že u Chiraca nebyl vždy soulad mezi slovy a činy. Favorit vládní pravice Nicolas Sarkozy řekl, že by v případě vítězství dělal politiku jinak. Tvrdí, že kandidaturu založí na pravdě, nepůjde na voliče oklikami, nebude jim lhát a nezradí je. Podpoří-li nakonec Chirac Sarkozyho, pak se skřípěním zubů. Jedna věc je žít bez politiky a druhá muset se na ni dívat. To bude pro Chiraca velké utrpení.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
