Chci sloužit Německu

Nechtěla se jen poradit o transformačních krocích a zahraniční politice, tedy jak vymezit přesněji své místo v naší civilizaci, když za doby Schröderovy vlády se vztahy ke Spojeným státům kvůli problematickému zásahu v Iráku, kde žádné zbraně hromadného ničení nalezeny nebyly, zhoršily a naopak vztahy s ne zcela demokratickým Ruskem výrazně zlepšily.

Podle posledních průzkumů společnosti TNS Infratest pro německou veřejnoprávní stanici ARD snažení paní kancléřky nese ovoce: Její vládě nyní věří 42 procent dotázaných respondentů, což je nejvíce od září roku 2002, kdy Schröderovi důvěřovalo 40 procent, pak se už důvěra jeho kabinetu střídavě pohybovala jen mezi deseti až pětadvaceti procenty.

Osmašedesát procent občanů si podle stejného průzkumu myslí, že se Angele Merkelové a její vládě start povedl. Hlavně se jí podařilo přesvědčit veřejnost, že i strany, které stály v předvolebním boji proti sobě, jsou schopné konstruktivně spolupracovat. Skutečnost, že reformy se na čas zastavily, veřejnost bohužel nevzrušuje, komentuje výsledek průzkumu německý zpravodajský časopis Der Spiegel.

Na druhé straně po dlouhém volebním roce 2005 čtyřiačtyřicet procent německých občanů již nedůvěřuje žádné politické straně a hlavně nevěří, že by nějaká strana byla schopná vyřešit problémy země. Ve velké koalici vidí proto občané šanci středové politiky. To, že se obě velké strany CDU a CSU s SPD urputně nepřou, je pro ně důkazem, že by mohly spolu efektivně pracovat. Němci evidentně umí ocenit pragmatismus.

Podle Der Spiegelu sama Angela Merkelová ale neví, jak takto nesourodou vládu řídit a v současné době hlavně jednotlivé ministry pozoruje a snaží se zajistit vládě maximální klid, protože ví, že jen tehdy se dá efektivně pracovat. Říká: Harmonie je politická povinnost.

V Bundestagu, německém parlamentu, má sice její kabinet víc než jasnou většinu: má 73 procent hlasů, ale - pokud se jí nepovede, co slíbila, mohla by o většinu rychle přijít. Sama paní Merkelová by ráda se do dějin zapsala jako představitelka vlády, v níž zvítězil rozum a ne stranický boj o moc. Jako žena, která se do politiky dostala z vědy, má dle pozorovatelů pro to nejvíc předpkladů.

Na zmíněné klauzuře v zámku Genshagen předložila paní Merkelová čtrnáctistránkový dokument,v němž bylo oznámeno, že spolková vláda chce v příštích čtyřech letech zvýšit investice o 27, 5 miliard euro. Každý ministr se tedy mohl těšit z navýšení. Novináři hovořili o tom, že si vláda udělala opožděné vánoce.

Ministr dopravy Tiefensee dostal navíc 4,3 miliardy eur na stavbu a opravy dálnic a zřízení nových tratí pro rychlovlaky. Ministr hospodářství Glos zase bude moci vyjít vstříc podnikatelům různými výhodnějšími daňovými odpisovacími možnostmi ve výši 4,4 miliard eur a ministryně, která má na starosti rodinu, paní Ursula von Leyen dostane na podporu rodin s dětmi tři miliardy a navíc půl miliardy ročně pro rodiny, jejichž děti potřebují mimořádnou pěči. A ministryně pro vědu a výzkum Schavan může počítat navíc dokonce s šesti miliardami eur.

O problematických zdravotních a důchodových reformách se ale po klauzuře veřejnost nedozvěděla nic. Merkelová vyšla maximálně vstříc současné potřebě občanů po harmonii. Vše ostatní se odkládá. Pokud se podaří v Německu nastartovat hospodářský růst, bude mít Angela Merkelová i snažší pozici při prosazování nutných reforem. Pokud by se jí to ale nepodařilo, mohla by důvěru občanů zase stejně rychle jako ji získala ztratit.