Chci lepší katastrofu! Jak se orientovat ve změně klimatu pomocí smutku, naděje a šibeničního humoru, radí Andrew Boyd
Jak může člověk překonat beznaděj ohledně boje se změnou klimatu nebo se s ní aspoň naučit žít? Odpověď hledá americký spisovatel u osmi osobností americké akademické i aktivistické scény a u komunit, které zkoušejí svoje vlastní řešení. To vše na pozadí filosofických otázek o smyslu života a sarkastických poznámek na vlastní adresu. Knihu pro Ex libris v anglickém originále pročetla a ukázky vybrala a přeložila Daniela Vrbová.
Čtěte také
„Není už tajemstvím, že lidská civilizace v podobě, v jaké ji známe, je odsouzena k zániku. Smrticí sucha, tepelné kupole, tisícileté povodně jednou za pár let a klimatičtí uprchlíci od Sýrie přes Střední Ameriku až po Kalifornii jasně upozorňují, že kolaps klimatu se netýká jen naší budoucnosti, ale i našich životů. Touto knihou nabízím malou nápovědu pro začínající proces truchlení a pomoc při hledání odpovědi na otázku ‚Co má ještě smysl dělat?‘, zatímco čelíme následkům zkázy, kterou jsme přivodili naší krásné planetě.“
Tyto věty myslí autor Andrew Boyd vážně – což ale neznamená, že vážná, temná a smutná je celá jeho kniha Chci lepší katastrofu. Mnohé napoví už její podtitul: Jak se orientovat ve změně klimatu pomocí smutku, naděje a šibeničního humoru.
Jak šířit naději v beznaději
Kniha je vlastně koláží různých textů. Například osmi rozhovorů se zajímavými osobnostmi americké akademické a aktivistické scény na poli ochrany klimatu.
Čtěte také
Ti buď lidstvu předpovídají temnou ekologickou a sociální budoucnost (tzv. doomers), nebo naopak nabízejí naději, že s tím lze stále něco dělat (tzv. hopers).
Dále Boyd představuje komunity, které se snaží s problémy způsobenými změnou klimatu vypořádat po svém. Syntetizuje různé scénáře vývoje a možnosti, jak na ně reagovat. Klade filosofické otázky o smyslu života. A hlavně se se čtenáři dělí o svůj vnitřní boj rozumu a citu, když přemýšlí nad nepříznivým vývojem klimatických podmínek pro lidský život.
Právě tento osobní rozměr dodává textu spád i jasné hodnotové ukotvení. Pocity smutku, naděje, beznaděje střídají popisy americké (městské krajiny), kam za svými respondenty cestuje, a sarkastické poznámky na vlastní adresu (a adresu klimatických aktivistů, respektive dalších aktérů):
Čtěte také
„Veřejná mantra klimatických aktivistů je: ‚Ještě je čas.‘ Říkáme to dokola na našich akcích a píšeme to do emailů a newsletterů. Je to základní předpoklad k tomu, abychom mohli motivovat k akci veřejnost (nemluvě o nás samotných). ‚Když se dostatečný počet z nás rozhodne jednat, můžeme dosáhnout nemožného.‘ – je další náš citát. Ale věřil jsem tomu opravdu? Vlastně ne.“
Hlavní téma knihy tedy lze shrnout do otázky: Jak může člověk překonat beznaděj nebo se s ní aspoň naučit žít?
Poslechněte si celé Ex libris v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová.
Související
-
Krajhanzl: Zelená dohoda je pro nás jako Marshallův plán. Nevíme ale, jak peníze investovat
„Tohle mě budí ze spaní, protože málokdy se rozhoduje o tak zásadních věcech, jako v těchto letech,“ zdůrazňuje environmentální psycholog Jan Krajhanzl.
-
Většina mikroplastů, které za deště natečou z měst do řek, pochází z pneumatik, zjistili vědci
Až 95 procent mikroplastů, které se dostávají do řek a potoků s dešťovou vodou, vzniká otěrem pneumatik. Důvodem je obsah kolem 2500 různých chemikálií z jejich výroby.
-
Greenfluencerka: Většina tvrzení fast fashion značek o jejich udržitelnosti jsou lži a vágní fráze
O udržitelnost v módním průmyslu se dnes už starají i známé fast fashion značky. Anebo jde jen o greenwashing, lživé kampaně značek, jejichž produkce má závažné dopady?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.