Chceme změnit zákony o ústavní péči, aby byla bezpečná pro děti i pracovníky, zní z ministerstva

Ministerstvo školství ve spolupráci s dalšími resorty připravuje úpravy ústavní péče. Týkají se i úpravy legislativy? Ředitel výchovného ústavu v Boleticích Rudolf Jakubec ve vysílání Plusu popsal příklad, kdy měl v ústavu chlapce, který spáchal vraždu, měl puzení páchat další, a přesto měl nárok na vycházku, kterou mu ale ústav protiprávně odpíral.

Ano. S tím, že je potřeba upravit legislativu, souhlasíme. Asi před týdnem a půl bylo podepsáno memorandum o spolupráci mezi klíčovými resorty jako ministerstvo práce, spravedlnosti, zdravotnictví a dalšími včetně zmocněnkyně pro lidská práva. 

Čtěte také

Ředitel „pasťáku“: Měl jsem tu kluka, který vraždil a měl další puzení. Ale měl i nárok na vycházku

Chceme s nimi dále úzce spolupracovat na přípravě nové právní úpravy, která by pomohla řešit nedostatky systému, s nimiž se aktuálně potýkáme. 

A teď prosím konkrétněji. Co všechno by se těmi úpravami mělo změnit? 

My na ministerstvu školství se chceme zabývat tématem služeb pro děti, které jsou závislé a mají ústavní výchovu. Nebo které mají náročné chování a je potřeba tomu přizpůsobit pravidla tak, aby i pracovníci v terénu měli jasně vymezený prostor, ve kterém se mají pohybovat a chovat. 

Tedy aby systém nabízel bezpečné prostředí jak pro děti, což je klíčové a primární, tak i pro samotné pracovníky.

Jaké tedy chystáte změny ve výchovných postupech u agresivních dětí? 

Nepředbíhala bych. Myslím, že inspirace vidíme například v sociálních službách, které mají zpracované postupy při deeskalaci. Vidíme inspiraci i v zahraničí, například je tu model z Norska nebo jiných států. 

Čtěte také

iROZHLAS

‚Jsme odkladiště dětí, se kterými si nikdo neví rady.‘ Česko čelí krizi ústavní výchovy dětí

Aktuálně pracujeme i na společném projektu, který by nám pomohl právě nastavit postupy na základě dobré praxe, ať už z Česka nebo zahraničí. Tento model bychom potom vepsali do vyhlášky nebo zákona a převedli ho do praxe. 

Jak by se měly vyřešit personální problémy ústavní péče? Kde vzít odborníky, kterých se na trhu nedostává, a zároveň je motivovat k této práci? 

Tak to je běh na delší trať, abychom v České republice měli odborníky jako takové. To je celý problém vzdělávání a tak dále. 

My se snažíme rozvíjet i systém vzdělávání a máme ho připravený i na příští rok. Protože když jsou lidé motivovaní, dostávají pravidelně výcviky a supervize, tak mohou odvádět velmi kvalitní práci. A k tomu potřebují mít podmínky a odměňování.

Zároveň je to otázka dlouhodobého vyjednávání o platových možnostech, tabulkových místech a tak dále. 

Chybí psychiatři

V Česku je také nedostatek dětských psychiatrů. To je celospolečenský problém. Co by se mělo udělat pro to, aby se to změnilo. Je to podle vás otázka vzdělávání? 

To se nebavíme jen o ústavní péči. V Česku tito odborníci chybí obecně. Jsou různé modely, které nabízí řešení. Například ministerstvo zdravotnictví rozvíjí Centra duševního zdraví. A jsou i další cesty, které pomáhají odborníky včleňovat do systému. 

Čtěte také

iROZHLAS

Děti, které chtějí být sériovými vrahy. Výchovné ústavy nemají jak pracovat s extrémními případy

My se zaměřujeme ve spolupráci s některými partnery na podporu takzvaných týmů duševního zdraví přes střediska výchovné péče. Tam spatřujeme možnost podpořit segment prevence a podpory duševního zdraví.

Na ministerstvu práce a sociálních věcí jste chystala také zákon o ochraně dítěte a podpoře rodiny. Jak to s ním vypadá? Stihne se to přijmout ještě v tomto volebním období? 

Nedovolila bych si mluvit za kolegy z ministerstva práce, ale vím, že usilovně pracují na tom, aby ten zákon posouvali. 

Poslechněte si celý rozhovor.