Chávez deset let u moci
Dnes je tomu přesně deset let, co je Hugo Chávez u moci jako zvolený venezuelský president. Ne dosti na tom. Patnáctého tohoto měsíce se má v referendu odsouhlasit změna Ústavy, která by dovolila, aby mohl být volen tak dlouho, jak se mu zlíbí, tedy do smrti
Poprvé Chávez nastoupil do úřadu 2. února 1999 a potom legální cestou a změnou venezuelské ústavy byl volen až dodnes. Jeho poslední možný mandát mu však vyprší v roce 2012 a proto je zapotřebí drobné změny ústavy, totiž, aby president mohl být na šestiletý cyklus vždy znovu a znovu, samozřejmě, kdykoli si to voliči budou přát. A stejně samozřejmé je, že se vůle voličů dá zařídit. Však také na včerejší slavnosti k desátému výročí svého presidentování prohlásil Chávez před 25 tisíci svých příznivců: "Čím víc mě budou žádat, abych odstoupil, tím spíš zůstanu". Podobně jako na Kubě, kde bratři Castrové takto vládnou už od roku 1959, tedy padesát let. Čtyřiapadesátiletý Chávez by tedy mohl mít před sebou ještě nejedno funkční období. Nepotřebuje k tomu ani vojenský puč, který by ho přidržel u moci. Ten ostatně bývá v Latinské Americe vždy dost nejistý.
Venezuelský parlament ovládaný Chávezovými příznivci už schválil, aby se referendum o nekonečně se opakující volbě jednoho presidenta konalo 15. února, tedy za čtrnáct dní. O dosavadní bilanci jeho vlády nejlépe svědčí skutečnost, že se referendum koná tři roky před tím, co mu mandát vyprší. Zpočátku a vlastně ještě donedávna panovalo ve Venezuele velké nadšení pro Cháveze. Sliboval chudým lidem práci, půdu, levné zdravotnictví a vůbec všechno, co se nemajetným nedostává. Částečně své sliby i plnil. Těch nejchudších za dobu jeho vlády ubylo o šest procent z 29 na 23%. Zato inflace vzrostla za jeho vlády o 31%, to je nejvíc za posledních dvanáct let. Pozval do země levné kubánské lékaře, díky ropě si naklonil některé chudší a menší země jako je Bolivie nebo Ekvádor. Zvýšil tím tradičně velmi vysoké sebevědomí Venezuelanů, hlavně když Caracas postavil do čela nové bolivariánské revoluce a sebe jaksi mimochodem k tomu přidal. Chudí lidé za ním šli a protože je jich vždy víc než těch bohatších a mají tudíž více hlasů než ostatní vrstvy národa, vede to v populistických demokraciích k pohromám jako je ta venezuelská.
Za všechny ty dobroty chtěl Chávez jen několik věcí. Aby mohl rozdávat petrodolary, musel znárodňovat soukromé společnosti. Aby mohl lidem vysvětlit své činy, založil státní televizi a rozhlas a příliš opoziční stanice zrušil. Venezuelská státní televize zavede posluchače každý den, někdy i na čtyři hodiny, do politiky řízené Chávezem. Starostové a guvernéři, ve své většině chavisté, si vzali měsíční dovolenou a jezdili po celé zemi propagovat změnu ústavy. A také, aby mohl dokonat své dílo, potřebuje být stále u moci.
Chávez měl v ruce velkou zbraň: peníze získané z prodeje ropy. Venezuela je čtvrtým největším vývozcem černého zlata na světě, její zásoby se zdají nekonečné, alespoň pro příštích patnáct dvacet let. Co víc si mohl Chávez přát! Snad jedině, aby cena ropy na světových trzích stále tak pěkně stoupala jako tomu bylo do předloňska.
Skutečnost však byla jiná. Vloni klesla cena ropy o plných sedmdesát procent. Lidé začínají být nervózní. Množí se, zatím velmi sporadicky, známky nesouhlasu se socialistickými přeměnami, které Chávez uskutečňuje. Proto je třeba přistoupit k referendu dřív, než se plně projeví hospodářská recese. Zatím je situace pro Cháveze ještě příznivá. Podle průzkumů veřejného mínění ho po deseti letech vlády podporuje téměř 60% obyvatel. V prosinci roku 2007 změnu ústavy v referendu voliči odmítli 51 procenty hlasů. Nyní se Chávezův návrh vrací neodbytně znovu. Díky lepší reklamě a dobrému načasování má podle průzkumů větší naději na úspěch.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.