Chávez cestuje po světě

Hugo Chávez si je vědom toho, že by proti Spojeným státům, které považuje za svého nepřítele číslo jedna, sám nic nezmohl a proto se paktuje s vládami, jako je například Severní Korea, Kuba, Írán, Rusko, Čína nebo Bělorusko. Kromě toho, každý z těchto spojenců má pro dnešní Venezuelu zvláštní význam. Například Čína představuje velký trh, Írán má bohaté nukleární zkušenosti, Kuba je pro mnohé Latinoameričany výkladní skříní socialistického státu, Bělorusko disponuje mnoha nezaměstnanými odborníky na těžbu a zpracování ropy, Rusko má zbraně a je natolik silné, že se nemusí ptát Washingtonu, komu smí prodávat zbraně. Podívejme se blíže na poslední dvě spojenectví.

Hugo Chávez chtěl v minulosti nakoupit vojenský materiál, konkrétně samopaly, helikoptéry a tanky v Brazílii a ve Španělsku. K obchodu ovšem nedošlo, protože oba státy vlastní a vyrábějí zbraně severoamerické licence a Washington si nepřál, aby je prodávaly dalším zemím, konkrétně Venezuele, z jejíhož vývoje pod presidentem Chávezem mají obavy. Chávez se tedy obrátil na Moskvu a president Vladimír Putin obratem poskytl žádané zbraně za miliardu dolarů. Od britsko-argentinské války před čtvrt stoletím žádný latinskoamerický stát nevedl válku a nic nenasvědčuje tomu, že by se k nějaké válce schylovalo. Existují dokonce země, které vážně uvažují o zrušení armády a v Kostarice to už udělali. Lze tedy předpokládat, že ve Venezuele jsou zbraně namířeny proti tzv. vnitřnímu nepříteli.

Když Chávez odlétal v úterý do Ruska, prohlásil, že chce Putinovi osobně poděkovat za dodávku zbraní. Zároveň nevyloučil, že chce za další miliardy v Rusku nakoupit nějaké ponorky. Když s takovým prohlášením přijde člověk jako Hugo Chávez, nejspíš zájem nakoupit ponorky má. Oficiálně to však potvrzeno nebylo.

Chávezova návštěva Ruska neměla pouze vojensko obchodní rozměr. Obsahovala také politickou agendu. Podle BBC dnešní Moskva sdílí představu Caracasu, že je nutno postavit se proti moci a vlivu, který vykonává Washington ve světě. "Kreml trpí pocitem méněcenosti," řekl BBC ruský analytik Alexander Goltz a dodal, že "Sovětský svaz měl hodně klientů, zatímco Rusko jich má málo a chce jich víc". Rusko ovšem nepovažuje Venezuelu za svého strategického spojence, nýbrž pouze za další kartu ve své hře se Spojenými státy. A Goltz uzavírá "Rusko a Venezuela se vzájemně využívají, ale Chávez z tohoto spojenectví má větší prospěch".

Zatímco Bělorusko hledá ve světě jakéhokoli spojence, pro Cháveze jsou v této zemi nejdůležitější odborníci na těžbu ropy. Začátkem tohoto týdne Caracas splnil svou dlouho ohlašovanou hrozbu, že podřídí zahraniční olejářské společnosti státnímu sektoru. Nejde o pravé znárodňování, jaké prováděly v Latinské Americe levicové vlády v minulém století, kdy šmahem zestátňovaly. Chávez nemá nic proti tomu, aby nadnárodní společnosti pokračovaly ve své činnosti, ale s většími odvody a bez rozhodovacích pravomocí.

Některé společnosti na tuto hru začátkem týdne přistoupily. Zřejmě si uvědomily, že ropný průmysl je výnosný a odejdou-li budou snadno nahraditelné. Venezuela je přece jen pátým největším producentem ropy ve světě a čtvrtým pokud jde o dodávky do Spojených států.

Exxon-mobil a Conoco-Phillips však podle venezuelského ministra energetiky Rafaela Ramireze přemýšlejí raději o odstupném. Do dvou měsíců by se měly dohodnout, jaká bude jeho výše. Zkušenosti z minulých zestátňovacích aktů ve Venezuele a nejen tam ukazují, že jakýkoli podnik ve státní správě začne chřadnout a vydělává méně. Kromě toho severoameričtí odborníci už balí kufry odjíždějí ze země. Jejich obavy z Chávezova socialismu pro 21. století jsou větší než ušlé zisky z těžby. Proto je nyní chce Hugo Chávez nahradit běloruským experty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .