Cestopis evoluce: Proč člověk dokáže vymalovat Sixtinskou kapli, ale šimpanzi to neumí, odpověď hledá odborník Marek Vácha
Nejbližším příbuzným člověka je šimpanz učenlivý a nejbližším příbuzným šimpanze učenlivého není gorila, ale člověk, říká v Cestopisu evoluce přírodovědec, etik a teolog Marek Vácha. Spolu s Kateřinou Rozsovou bude hledat odpověď na hádanku, jak se lidé stali lidmi.
Podle Váchy je rozdíl mezi genem šimpanze a člověka velmi malý. „Najdeme u člověka gen pro lidství? Najdete tam nějakou narážku na to, že ten jeden druh umí vymalovat strop Sixtinské kaple a napsat Novosvětskou a ten druhý to neumí,“ otevírá téma Vácha.
Kdyby sem přiletěli marťani a podívali se na kostru šimpanze, gorily nebo člověka, tak tam v podstatě nenajdou žádné významné rozdíly. Tam není ani jedna narážka, že uvnitř jedné lebky vznikne Slovanská epopej a nebo Dvořákovy slovanské tance a uvnitř lebky druhého druhu to prostě nevznikne. přírodovědec Marek Vácha
„Ty sekvence jsou dramaticky podobné. Klasický darwinismus předpokládá, že celá evoluce funguje na mechanismu mutace a selekce, že se náhodně mění DNA a příroda si vybírá ty změny, které jsou pro ni nějakým způsobem zajímavé,“ pokračuje Vácha.
„Rozdíl mezi šimpanzem a člověkem není v tom, že bychom měli jiné geny, jako spíš v tom, které geny, jak moc a kde se přepisují,“ pokračuje Vácha.
Mozek šimpanze je třikrát menší než lidský
„Když se dnes podíváme do mozku člověka, tak jednotlivé neurony jsou podobné. Jistě, mozek šimpanze je menší, má asi 370-450 kubických centimetrů a náš mozek je zhruba třikrát větší, tedy 1350-1400 kubických centimetrů,“ vysvětluje Vácha.
„Neurony jsou stejné, jádra jsou stejná, geny jsou stejné. V našich buňkách se přepisuje pětkrát více mRNA než v buňkách šimpanze. A teď vysvětlete, co se stalo,“ vyzývá Vácha.
Odpověď hledejte v Cestopisu evoluce Leonarda Plus s přírodovědcem Markem Váchou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.