Česko-německý most s překážkami

Tradiční směsice krajanské pouti a politických požadavků se tentokrát konala pod názvem: "respektovat lidská práva- být mostem". Snaha prostředkovat byla evidentní. Snad žádný slavnostní řečníci neopomněl zdůraznit ochotu někdejších krajanů ke smíru a jedním dechem i pozitivní momenty, týkající se zpracování problematiky odsunu v české společnosti. Jako konkrétní příklad bylo často jmenováno nedávné prohlášení brněnských radních, kteří u příležitosti 56. výročí brněnského pochodu smrti, kdy z města byly brutálně vyhnány desetisíce Němců, převážně žen, dětí a starců, z nichž jich přes 1 500 na cestě k rakouským hranicích zemřelo, litují "všech spoluobčanů, kteří v tomto období nespravedlivě trpěli a museli Brno za tragických okolností opustit".

Zároveň se ale v Augsburgu ukázalo, že ač mnohé sudetoněmecké organizace dneska spolehlivě fungují jako most mezi západem a východem Evropy, hodlají představitelé odsunutých na tomto mostě i nadále hlídkovat a vystavovat propustky. Prezidentka celoněmeckého svazu vyhnanců Erika Steinbachová zdůraznila ve svém sobotním projevu, že se ČR, ale také Polsko a Slovinsko musejí před svým vstupem do EU distancovat od diskriminujících zákonů, jejichž pomocí byly po válce německé menšiny v těchto zemích zbaveny občanských práv a majetku.

Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení připomněl v této souvislosti, že otevřeny zůstávají i požadavky po odškodnění. Velice důrazně pak žádal zrušení Benešových dekretů od české vlády bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber.

Své si ovšem musela v Augsburgu vyslechnout i berlínská vláda: v šaramantní Cornelii Sonntag-Wolgastové z ministerstva vnitra sice mohl sudetoněmecký sjezd přivítat poprvé od nástupu Schroederovy vlády opět její oficiálně vyslaného zástupce, prostředkující přítomným zdravici spolkového kancléře. Když však Sonntag-Wolgastová v závěru svého projevu zdůraznila stanovisko vlády, že současné česko-německé vztahy nebudou zatěžovány problémy minulosti, dalo publikum hlasitě najevo svou nespokojenost. Od března 1999, kdy se Schroeder a Zeman dohodli na formulaci, že Benešovy dekrety jsou "vyhaslé" a nebudou problematizovat aktuální česko-německé vztahy, cítí se mnozí sudetští Němci se svými požadavky po právu na domov a na odškodnění opuštěni. Loni v srpnu byla za pomoci Landsmannschaftu podána jednou z vyhnaných zcela konkrétní žaloba na spolkovou vládu. Mnoha pochvalných slov se naopak dočkal rakouský kancléř Wolfgang Schuessel,ato mimo jiné i za to, že téma vyhnání Němců nastoluje v jednáních s českými politiky. Významně byly hodnoceny rovněž pokroky, k nimž dochází v jednáních rakouské vlády se slovinskou ve věci poválečných dekretů AVNOJ. Schuessel byl v Augsburgu vyznamenán letošní sudetoněmeckou Karlovou cenou, pojmenovanou po Karlovi IV.

Oporu si Sudetoněmecké krajanské sdružení slibuje kromě toho od předloňské a letos znovu potvrzené resoluce Evropského parlamentu, vyzývající českou vládu ke zrušení poválečných dekretů, podepsaných prezidentem Benešem. K tomuto prohlášení se mezitím připojily Rakouská národní rada a parlamenty v Bavorsku a v jižních Tyrolích. V zákulisí Sudetoněmeckého krajanského sdružení se nicméně šíří vystřízlivění. Nové vedení, reprezentované mluvčím Johannem Boehmem, který je zároveň prezidentem bavorského sněmu, a předsedou SL Berndem Posseltem, poslancem EP za bavorskou CSU, se zabývá otázkou, co udělat, až bude ČR přijata do EU, aniž by se se svou poválečnou minulostí vyrovnala. Předseda České biskupské konference a olomoucký arcibiskup Jan Graubner žádal na nedávné slavnosti sv. Jana Nepomuka ve Wuerzburgu trpělivost: česká společnost není podle jeho slov bohužel ještě schopna poprosit německy mluvící obyvatelstvo, vyhnané po válce z Čech, o odpuštění. Dodejme, že za takových okolností nezbude zřejmě novým lidem ve vedení Landsmannschaftu než čekat na výměnu generací také v české politice.

A ještě jedna poznámka na závěr: tzv. Benešovy dekrety jsou sice prohlašovány za vyhaslé, ale jejich důsledky dodnes pociťují i příslušníci německé menšiny v ČR. Ačkoliv nebyli odsunuti, jejich majetek, zkonfiskovaný po válce, jim nebyl vrácen. To je evidentní a dodnes trvající diskriminace celé jedné skupiny obyvatelstva, neslučitelná s evropským zákonodárstvím.

ČRo 6 / RSE

4. června 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz