Česko-německé diskusní fórum v poločase

Především tento druhý aspekt nabyl při sobotním zahájení konference v Maximilianeu, sídle bavorského sněmu, naléhavou aktuálnost. Německý ministr zahraničí Joschka Fischer tam přiletěl rovnou ze zasedání Rady bezpečnosti v New Yorku, která se rozhodla odložit řešení iráckého konfliktu silou a poskytnout ještě čas inspektorům OSN k prosazení odzbrojovacích opatření obsažených v příslušné rezoluci.

Fischer v Mnichově zdůraznil, že ačkoliv si Německo uvědomuje naléhavost nebezpečí mezinárodního terorismu, je přesvědčeno, že právě kvůli své minulosti musí nasazení válečných prostředků velice pečlivě zvažovat. Zatím je německá vláda přesvědčena, že mírové prostředky, ať už se jedná o zbrojní inspektory nebo o kontrolu vzdušného prostoru Iráku, nejsou zcela vyčerpány.

Český ministr zahraničí Cyril Svoboda sice o nezbytnosti vyčerpání všech mírových prostředků nepochyboval, ale zároveň zdůraznil, že důležitější než tyto nástroje je vůle k jednotě v obraně společných hodnot, protože ti, kdo je ohrožují, jednotní jsou. Česko-německé diskusní fórum se tak na okamžik stalo platformou zrcadlící hlavní otázku současné Evropy, ačkoliv ji nikdo z řečníků nevyslovil přímo.

Joschka Fischer mluvil o USA jako o důležitém faktoru rovnováhy v Evropě a zdůraznil, že ačkoliv napětí v transatlantických vztazích není ničím novým, nelze připustit, aby byly zpochybněny tyto vztahy jako takové. Evropská integrace vyrůstala podle jeho slov vždycky z krizí, protože je hájením vlastních zájmů. Čím je Evropa integrovanější, tím pevnější jsou i její vztahy ke Spojeným státům.

Další prominentní host komisař pro rozšíření Günter Verheugen to formuloval ještě zřetelněji. Nadcházející rozšíření podle něj svazky se Spojenými státy upevní, protože východní Evropa ví, že za pád komunismu nevděčí západoevropské politice uvolňování, nýbrž Americe. To je podle Verheugenových slov naprosto v pořádku. Nelze však kvůli tomu dopustit rozdělení Evropy.

Ta není protiváhou Spojených států, jak se to někdy formuluje, nýbrž jejích přídavnou vahou. Od České republiky se v procesu integrace očekává, že do něj vnese své vlastní zkušenosti. Řečníci dali ovšem také zřetelně najevo, co očekávají od česko-německého diskusního fóra. Má se postavit společné minulosti a vyslat tak Evropě zřetelný signál. Přes to všechno, co Němci způsobili Čechům a přes následné vyhnání sudetských Němců, neexistuje, o tom je Joschka Fischer přesvědčen, mezi oběma národy žádné dědičné nepřátelství, jako tomu kdysi bylo mezi Němci a Francouzi.

Abychom však mohli společně stavět evropskou budoucnost, musíme znát minulost. Jak v následné diskusi připomněl člen koordinační rady diskusního fóra Václav Žák, nejde přitom o to dohodnout se na nějakém jednotném obrazu minulosti, nýbrž jde o vzájemnou toleranci vůči jejím rozdílným prožitkům.

To si však vyžádá zřejmě ještě hodně času. Cyril Svoboda navrhl, aby se už nyní, kdy česko-německé diskusní fórum a Fond budoucnosti plánované v česko-německé deklaraci z roku 1997 na deset let dospěly do svého poločasu, uvažovalo o prodloužení jejich mandátu. Při této příležitosti by ovšem bylo zapotřebí uvažovat i o něčem jiném.

Pracovní skupiny koordinační rady česko-německého diskusního fóra dospěly v uplynulých pěti letech k řadě zajímavých a poučných závěrů, které ovšem mají jednu totožnou vadu. Veřejnost o nich prakticky neví. Nutně by se tedy měl najít mechanismus, který by poziční dokumenty koordinační rady přenášel alespoň do veřejné diskuse, když už mohou v politické rovině hrát jenom roli nezávazných doporučení. Jenom za těchto okolností může mít prodloužení mandátu diskusního fóra smysl.