Česko hledá důvěru k ODS

Z tohoto pohledu je už vlastně kulturní hodnotou a spolehlivou součástí politické scény. Když má tak dlouhou tradici a relativně velkou členskou základnu, může nabídnout program, který pomůže najít perspektivu do dalších let České republiky. Nebudeme to mít snadné, ale o tradiční liberální stranu se můžeme opřít.

Občanští demokraté trvají na hodnotách, kterými jsou například nízké daně, práva jednotlivce, podpora vzdělání. Není pochyb, že právě tyto priority bude obsahovat volební program. ODS tím v této době může získat, protože se stejným programem získala v září svůj rekordní volební výsledek německá liberální strana FDP.

Lidé totiž právě v období krize pochopili, že se jim přebujelý a pečovatelský stát nemusí vyplatit. Nastala krize a lidé, kteří byli zvyklí na sociální příjmy, o nic nepřišli. Postižení byli naopak ti, kdo pracovali a vytvářeli bohatství země. Právě oni přicházeli o práci a právě jim se snižovaly platy. Proč by tedy měli i ze svých snížených výdělků platit, aby si stejnou úroveň udrželi lidé, kteří nepracují a zčásti se práci dokonce vyhýbají. Proč by se ostatně nevyhýbali, když stát štědře platí z toho, co vybere od aktivních.

Myšlenka, že je možné rekonstruovat sociální stát, může zabrat i v České republice, zvlášť když se doplní vizí na překonání krize a lepším dohledem nad státními financemi.

Ovšem německá FDP měla ještě jednu přednost. Na rozdíl od velkých stran a také na rozdíl od postkomunistů lidé jejím politikům věřili, že své sliby splní. Věřit ODS v této chvíli je však velmi těžké.

Její předseda Mirek Topolánek se na kongresu profiloval jako vůdce, který stranu vede k vítězství ve volbách. Tím se stane vůdcem celé země a povede ji k dalším a dalším úspěchům. Pochválil se za své dosavadní úspěchy a svou předchozí vládu v letech 2006 až 2009 označil za jednou ze dvou nejlepších období v polistopadových dějinách. Tomu ovšem může věřit jenom ten, kdo se hodně snaží. V té době proběhla nepovedená reforma veřejných financí, neúspěšná reforma zdravotnictví, zastavil se hospodářský růst a Česko přišlo o vládu během evropského předsednictví. Za část ze zmíněných neúspěchů mohou okolnosti, snaha tu určitě byla, ovšem hovořit o zlaté době českého národa nedává smysl.

Kongres tedy mohl sotva důvěru občanů k ODS obnovit, ve skutečnosti ji ještě poškodil. Novináři se nejvíc věnovali zprávám o tom, že stranu ovládají mafiáni z jednotlivých krajů. Existují dost přesvědčivé indicie, že popis krajských politiků jako mafiánů využil v rámci stranického boje sám Topolánek. Tím udržel post předsedy, straně však v nejbližší perspektivě neprospěl. Po kongresu se navíc ukázalo, že spor předsedy a krajů měl svůj věcný základ v krachu stranických financí. ODS žila v posledních dvou letech nad poměry, utrácela mnohem víc než dříve za provoz a na větší kampaně si musela půjčovat. Ztratila však peníze, které investovala do předčasných voleb, a dnes i svůj provoz platí z kontokorentu za který ručí vlastním sídlem. Finanční propad dávají krajští politici za vinu předsedovi Topolánkovi, který dnes krátí příspěvky krajským organizacím.

"Vybydlet a odejít". Tímto heslem nespokojení straníci označují chování Topolánka, který ostatně spekuloval o možnosti, že se stane eurokomisařem a nechá stranu svému osudu.

Finanční situace ODS vzbuzuje logicky podezření, že podle stejného hesla "vybydlet a odejít" řídila i stát. Je to samozřejmě nespravedlivé, na druhou stranu je pravda, že Topolánkova vláda přišla o všechny finanční rezervy a ještě vyrobila rekordní schodek čtvrt bilionu. Větší část viny za to nese světová ekonomická krize, o tom není pochyb. Ovšem vláda se nesnažila ani v nejmenším, aby dluh aspoň trochu omezila. Místo toho zvýšila investice do dopravních staveb, kde se očividně plýtvá. Občanští demokraté dnes chystají volební program. Během několika měsíců by měli přetavit své vyzkoušené liberální zásady do konkrétních opatření, kterými pomohou ekonomice a celé české společnosti. Může se uvažovat o protikrizových opatřeních typu snížení daně z přidané hodnoty na některé ekonomické aktivity, anebo oddělení městských a krajských rozpočtů od státního přerozdělování. Pokud ODS něco takového navrhne, musí najít v rozpočtu potřebné peníze, tedy snížit jiné výdaje. Je třeba rozhodnout, do jaké míry by se měl občan podílet na financování veřejných služeb, jako jsou zajištění na důchod,

Nabízí se tedy řada možností, jak napsat dobrý program. Jenže ho budou psát lidé, kteří mají podíl na vysokém zadlužení státu a kteří zadlužili vlastní stranu. Topolánek ani nikdo z jeho okolí zřejmě neprošli žádnou osobní či názorovou katarzí a budou se chovat, jako se chovali dosud. Otázka pak zní, jestli jim někdo může program na posílení ekonomiky a lepší financování veřejných služeb vůbec věřit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .