Česká republika ve východoevropském pytli

Potíž je v tom, že Tůma mohl místo Lotyšska zrovna tak jmenovat předlužené Maďarsko nebo Rumunsko. Tedy státy, jejichž národní banky se - po boku ČNB- pokusily včera proti prudkému propadu své měny rovněž bránit tzv. "verbální intervencí". Tedy poukazem na eventuální zvýšení svých úrokových měr.

V českém případě by to znamenalo jejich zvýšení ze současného historického minima jednoho a tří čtvrtin procenta. Tenhle rekord měl před nedávnem přimět zdejší banky, aby se postaraly o to, co je účelem jejich existence: o koloběh peněz v ekonomice. Jenže to nezafungovalo: Navzdory minimálním sazbám úroky z hypoték a úvěrů nijak podstatně neklesají a pokud banky firmám vůbec půjčují, a to i na provoz, tedy na zajištění už získané zakázky, pak podstatně dráž než dřív. Za normálních okolností by vyšší úrokové míry mohly nalákat zahraniční investory ke koupi středoevropských měn, protože by jim tyto obchody mohly víc vynést. Vidina takového vývoje se v případě koruny během včerejška sice uskutečňovala, ale k večeru se zase začala rozplývat.

Faktem na druhé straně je, že pro Česko s jeho silnou orientací na export by slabá koruna nemusela být na první pohled takovou katastrofou jako pro Maďarsko, Rumunsko nebo Polsko, kde se enormní počet domácností zadlužil v zahraničních měnách- hlavně ve švýcarských francích, takže tam pád domácích měn může způsobit i sociální nepokoje. Češi se sice ve francích nebo eurech nezadlužili, protože v minulosti měli k dispozici výhodné úvěry i v korunách. Teď tu ale hrozí jiný problém: Víc než třetina vývozu českých firem směřuje do Německa a výhledy tamního hospodářství nejsou dobré. Dnes zveřejnil renomovaný mnichovský institut Ifo index německého podnikatelského klimatu, který místo očekávaného růstu klesl na prosincové hodnoty, kdy zaznamenal nejnižší úroveň. To jinými slovy znamená, že na 7 000 německých podniků, které se účastní výzkumu Ifo-institutu, nevěří, že by v dohledné době mohlo dojít k obratu. A to navzdory stimulačnímu balíku německé vlády i opatřením Evropské centrální banky. Zmíněný index platí za velmi spolehlivý ukazatel budoucího vývoje.

Pro ČR je to hodně špatná zpráva nejen kvůli oné třetině exportu. Řada německých podniků je tady přímo zaangažována. Takže když třeba slyšíme, že momentálně to má nahnuté německý strojírenský koncern Schaffler Group s 200 000 zaměstnanci po celém světě, který žádá od německé vlády pět až šest miliard, měli bychom vědět, že jde například i o součást skupiny INA Lanškroun, kde zpracovávají plasty. Jistě: zmíněná česká továrna možná hospodařila dobře a s krizí své mateřské lodi, která se potápí kvůli loňskému nákupu koncernu Continental, nemá nic společného. Totéž se dá nejspíš říct i o zdejších bankách, které byly na konci 90. let za peníze daňových poplatníků zbaveny dluhů z transformace a od té doby si musely dávat větší pozor. Jenže dneska jsou i ony především součástí globálního bankovního světa, zmítaného hlubokou nedůvěrou.

Jinak řečeno, neexistují ostrůvky stability. Tuhle bláhovou představu bychom měli rychle opustit v nejvlastnějším zájmu. Z krize se svět může dostat jen společným úsilím. Jako předsednická země unie má teď ČR šanci vtisknout mu svůj rukopis.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .