Česká politika

Zdeněk Škromach naopak považuje velkou koalici pro sociální demokracii za smrtelnou a více méně stejný názor má i předseda ODS a nový premiér Mirek Topolánek ve vztahu ke své straně. Miloš Zeman sedící na Vysočině tvrdí, že nejlepší by do předčasných voleb byla vláda odborníků s podporou ČSSD a ODS. Pavel Bém, který je panu prezidentovi Klausovi nejblíže, tvrdil v neděli na Primě, že si velmi obtížně dovede představit velkou koalici a že ani nevidí důvod a nemá chuť se dohadovat s Jiřím Paroubkem. Dokonce řekl, že slyšel z řad sociální demokracie, že by bylo nejlepší, kdyby Jiří Paroubek nebyl v čele sociální demokracie, protože by se jednání možná odvíjela úplně jinak. Miroslav Kalousek odešel nejen z místa šéfa strany KDU-ČSL, ale v neděli i rezignoval na funkci předsedy poslaneckého klubu, a tím si tato strana otevřela nové možnosti k vyjednávání. V parlamentu sedí 34 nových poslanců, to znamená lidí, o jejichž postojích toho stranické kluby mnoho nevědí. Právní filozof profesor Jiří Přibáň z Cardiffu upozorňuje v Lidových novinách, že dalším prolongováním druhého pokusu až na dobu po senátních a komunálních říjnových volbách hrozí ústavní krize. Za této situace bude nová vláda, v níž sedí šest nestraníků, žádat začátkem října parlament o důvěru.

Z uvedeného shrnutí vyplývá, že ve hře je více neznámých, než se nám donedávna zdálo, a tím pádem je mnohem těžší předpovídat možný výsledek budoucích vyjednávání a i hlasování. Už proto ne, že poprvé si v sociální demokracii někdo odvážil hlasitě promluvit jinak než její šéf Jiří Paroubek. Tento signál je velice důležitý nejen pro vnější svět, ale hlavně pro celou sociální demokracii. Začalo to minulý týden v Hospodářských novinách, kterým Zdeněk Škromach sdělil, že řešením by skutečně byly předčasné volby za půl roku nebo za rok a že si není úplně jistý tím, že proti vládě ODS bude hlasovat celý poslanecký klub ČSSD.

V sobotních Lidových novinách tato tvrzení trochu zmírnil, ale v jiných věcech šel pan Škromach ještě dál. Na rozdíl od Jiřího Paroubka, který by se spojil i s Marťany k dosažení svých cílů, a poroto proti komunistům nic nemá, Zdeněk Škromach jasně prohlásil, že za hlavní problém patové situace nepovažuje volebním systému, ale účast KSČM ve sněmovně. Doslova Renatě Kalenské řekl: "ČSSD nemá přirozeného spojence, který by byl vnímán jako demokratický." A o pár řádek dál dodal: "Já mám obavu z toho, že bychom měli sestavit vládu, která by měla podporu přímo komunistů. Jedna věc je parlamentní spolupráce, ale jinak.Sociální demokracie není komunistická strana!". Ve zmíněném rozhovoru ještě pan Škromach připomíná, že komunisté vznikli na platformě ČSSD, takže je teď na ČSSD, aby ten problém vyřešila. Proto je celkem logické, že v závěru rozhovoru dochází k přesvědčení, že pro sociální demokracii by bylo ideální, kdyby si ODS vládla bez podpory sociálních demokratů a po čtyřech letech se vrátila k moci bez podpory komunistů.

To je přece překvapivý tón zvláště, když s ním přichází místopředseda sociální demokracie. K jeho uskutečnění by stačilo málo, třeba i to, že by pan Škromach a je mu pár podobných v době hlasování opustilo sněmnovnu, protože jak sám říká: Hlasy se v patových situacích dají získat nejrůznějším způsobem.

Kdyby ale Topolánkova vláda nezískala důvěru, prezident by zřejmě už kvůli své lepší vyhlídce na druhé zvolení v lednu 2008 s jmenováním premiéra pro druhý pokus posečkal až do konce října, kdy proběhne druhé kolo senátních a komunálních voleb. V tom případě by výkonná moc byla skutečně neúměrně dlouho ve své činnosti paralyzována, jak na to upozorňuje pan profesor Přibáň.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .