Česká a maorská kultura mají mnoho společného, tvrdí „Maoravák“ Grapl
Napůl Maor, napůl Moravan. Frank Tomas Grapl mladší, který sebe považuje za „Maoraváka", navštívil Česko se svou taneční skupinou, která drží světový rekord v největším počtu účastníků bojového tance haka. Více o maorské kultuře i paralelách s češstvím prozradila tato zajímavá osobnost v Magazínu Leonardo.
„Česká a maorská kultura toho mají mnoho společného. Například nejznámější malby Maorů, včetně těch jednoho z bývalých maorských králů, to všechno jsou díla Bohumíra Lindauera, českého emigranta.“
„Další spojitost vidím u obličejových tetování. Maoři nemají psanou formu jazyka, jen tato tetování, která jsou unikátní a to na tvářích i na tělech. Když navštívíte nějakou rodinu, tak tetování této rodiny vám umožní přečíst celou její historii.“
Podle tetování tedy lze poznat, odkud kdo pochází. „To je velmi podobné tradičním lidovým kostýmům v Čechách a na Moravě.“
Shodu najdeme i ve významných datech. „Příští rok oslavíme 100. výročí založení Československa a památku T. G. Masaryka, ale ve stejný den, tedy 28. října, slavíme i 111. výročí nezávislosti Nového Zélandu.“
Dnešní Maoři jsou velmi dobře integrovaní do většinové společnosti. „Jsme asi nejlépe začleněnou skupinou domorodých obyvatel na světě, určitě ve srovnání se severoamerickými a kanadskými indiány, australskými Aboridžinci nebo s domorodci z Amazonie.“
„Například letos slavíme 130. výročí uznání maorštiny jako prvního oficiálního jazyka Nového Zélandu. Maorština i angličtina jsou v našich cestovních pasech, i státní hymnu nejdříve zpíváme maorsky, až pak anglicky.“
V minulosti byla také mnoha kmenům zabavena půda. „Ale v posledních 50 letech pracujeme na kompenzacích. Vláda postupně pracovala s maorskými komunitami, aby napravila křivdy minulosti, a musím říci, že dnes jsme velmi vstřícná a multikulturní země.“
Graplův otec se narodil v Brně. Byl v protinacistickém odboji, vyznával ideály prvorepublikové demokracie, ale za protistátní činnost byl komunisty zavřen do pracovního tábora. Jen díky zásahu rodiny Kinských se mu podařilo uprchnout do Rakouska.
„Nově získaný respekt znamenal pro maorskou kulturu znovuzrození. Přitom v některých částech Nového Zélandu bylo ještě na konci 70. let oficiálně zakázáno mluvit maorsky. Pod britskou nadvládou jsme prožívali jakousi formu komunismu.“
„Tam měl volbu odjet do Kanady, Austrálie nebo na Nový Zéland. Vezměte mě co nejdál od Československa, protože tam mě hledají, řekl tenkrát,“ vzpomněl jeho syn. „Začal sice v Austrálii, kde se ale mu nedařilo, tak odjel do novozélandského Wellingtonu, kde byla a dodnes je velká česká komunita.“
Grapl mladší svou osobní budoucnost spojuje právě s Českou republikou. „Jednoho dne chci tady založit rodinu s českou ženou a mít děti. Ale až budu připravený. Nejdřív musím dokončit naši misi: otevřít srdce spousty lidí a přesvědčit je, že Česko není tak chladná země, jak si myslí.“
„Vy Češi jste mnohem vřelejší než si myslíte. Ano, jsou tu také chladní lidé, ale díky bohu jsme zde potkali více lidí se vřelým srdcem,“ ujistil jediný světový Maoravák Frank Tomas Grapl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
