Čert na zdi

Skutečnost je nám dána v pocitech, hlásá stará filozofická poučka. Jenže co to je - pocit? Duševní rozpoložení, stav mysli, těkavý a snadno ovlivnitelný vnějšími podněty. Člověk může zažívat pocity úzkosti nebo naopak návaly euforické rozjásaností, přitom zcela bezdůvodně. Jak máme hodnotit třeba současnou společenskou a hospodářskou situaci České republiky? Prožíváme zrovna dobré časy, nebo špatné časy? Vláda nás přesvědčuje, že žijeme v nejlepším z možných světů. Co má růst - národní hospodářství, vývoz, příjmy obyvatelstva - utěšeně roste. Co má klesat - zadluženost, schodky všeho druhu, nezaměstnanost - nezadržitelně klesá. A to všechno za nebývale vysokého kurzu koruny, který žene vzhůru kupní sílu každého Čecha. Celoevropský průměr HDP na obyvatele už je na dosah ruky, a pak - uhni, Evropo, zacláníš!..

Komuno-socialistická opozice má naopak za to, že společnost se zmítá v hluboké krizi. Vše dobré je způsobeno zčásti objektivními světovými trendy, zčásti kvalitní opoziční prací. Vláda se přičinila leda tak o to špatné. Obraz republiky, který nemilosrdným štětcem malují špičky ČSSD a KSČM, snese srovnání s dobou Masarykovy hrůzovlády. Dělníkům u strojů hlady kručí v žaludku, důchodci živoří na žebračenkách, horníci nemají šanci se dožít zaslouženého odpočinku, nezaměstnaní přespávají pod mostem, zatímco horních deset tisíc, hlavně lékárníci a prodejní novináři, se koupou v šampaňském s povinným doutníkem v ústech. A bude hůř...

Statistici dávno zjistili, že existuje obrovská diskrepance mezi tím, jak člověk vnímá celospolečenskou situaci a jak hodnotí svou vlastní životní úroveň a osobní vyhlídky. Obvykle má za to, že s jeho vlastí to jde s kopce, zatímco on sám je na tom docela fajn a stále lépe. Jak se probourat k poznání reálného stavu věci skrze nánosy účelových klamů? V chování lidí, stejně tak jako zvířat, jsou podmíněné reflexy na podvědomé úrovni: ve velké nejistotě člověk sysluje do foroty a hromadí zásoby na černý den. Pokud věří, že zítřek přinejmenším nebude horší než dnešek, utrácí o sto šest. Mám-li věřit statistikám, Češi dnes utrácejí jako diví, zejména zbytné a přepychové věci jdou na dračku. Jinými slovy, svým konzumním chováním dávají najevo, že v příchod hladových let nevěří. Ještě nikdo se nedal na bohabojné modlení jen proto, že uviděl čerta namalovaného na zdi.