Cena povolenek by správně měla být rovna způsobeným škodám. Zrušit je by nás vyšlo dráž, míní expert
Správně nastavené ceny nových emisních povolenek pro domácnosti splní svůj účel, aniž by neúnosně zatížily rozpočty rodin a mikropodniků, píše se v nové studii výzkumné společnosti IDEA. Pokud by se cena povolenek držela na úrovni 55 eur za tunu oxidu uhličitého, průměrnou českou domácnost by to vyšlo na 5000 korun ročně. „Pokud ovšem někdo bydlí v nezatepleném domě a topí uhlím, tak ten dopad bude mnohem vyšší,“ připouští v Interview Plus výzkumník Tomáš Protivínský.
Emisní povolenky označované jako EU ETS 2 mají začít platit od roku 2027. Týkat se budou benzínu, nafty, uhlí a plynu, prodraží tedy silniční dopravu a vytápění budov. Platit je budou dodavatelé, nikoliv domácnosti, i když náklady pravděpodobně promítnou dodavatelé do svých cen.
Čtěte také
Ve veřejném prostoru zaznívají obavy, že roční náklady pro domácnost dosáhnou desítek tisíc korun. Protivínský a jeho kolegové z ekonomického ústavu Akademie věd IDEA CERGE EI ovšem spočítali, že domácnosti si připlatí 5000 korun.
Protivínský pro Český rozhlas Plus připomíná, že nový systém počítá s měkkým cenovým stropem ve výši 45 eur v cenách roku 2020, což nyní vychází na přibližně 55 euro. V případě jeho překročení by se na trh uvolnily dodatečné povolenky, otázkou ale je, zda by to stačilo ke snížení ceny pod limit.
„Aktuální cena povolenek je přes 70 euro. Pokud by ty nové měly podobnou cenu, byl by jejich dopad proporčně vyšší, asi 6 tisíc korun ročně,“ vysvětluje expert.
Čtěte také
Emisní povolenky vychází z principu, že znečišťovatel platí – tedy odškodňuje společnost za ničení životního prostředí. A když někdo kupuje zboží, které poškozuje někoho třetího, je třeba, aby se to odrazilo v ceně, která bude motivovat k nižší spotřebě.
„Z hlediska ekonomické teorie by cena ideálně měla být rovná budoucím škodám z vypouštění skleníkových plynů, přičemž aktuální odhady se pohybují mezi 150 a 350 dolary za tunu. To je výrazně více než cena emisní povolenky,“ upozorňuje.
Protivínský dodává, že strop musí být nižší s ohledem na společenskou přijatelnost i hospodářství. Při cenách pod 50 euro podle něj povolenky nemají negativní dopady na zaměstnanost či růst HDP
„Je žádoucí, aby se strop do budoucna postupně navyšoval, aby se podpořilo plnění klimatických cílů a zohlednila se inflace, která mění cenu peněz,“ podotýká.
Neplnit cíle je dražší
Univerzita v Kolíně nad Rýnem před časem vypočítala, že ke splnění dekarbonizačních cílů Evropské unie by povolenka musela stát 250 eur za tunu oxidu uhličitého.
Podle Protivínského výsledná cena vždy odráží vstupní předpoklady, tedy jak nákladné bude snižování emisí a jaký bude technologický vývoj.
Čtěte také
„Místo přehodnocování klimatických cílům bychom se měli zaměřit na plnění těch, které máme, a na pomoc zranitelným domácnostem. Zejména bychom měli zachovat cíl uhlíkové neutrality do roku 2050, myslím, že je to reálné bez negativních dopadů na ekonomiku a konkurenceschopnost,“ soudí.
Poukazuje přitom na to, že i kdybychom přestali bojovat s klimatickou změnou a zrušili systém emisních povolenek, s vysokou pravděpodobností bychom vynaložili výrazně více prostředků na adaptační opatření a budování infrastruktury.
Za inspirativní označuje příklad Švédska, které v roce 1991 jako jedna z prvních zemí zavedlo uhlíkovou daň ve výši 22 eur za tunu. „Dnes je to přes 100 eur a švédské emise velmi rychle klesají, dnes patří k nejnižším v přepočtu na osobu, zatímco ty české jsou jedny z nejvyšších v Evropské unii,“ dodává Protivínský.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
