Castro, dočasné předání moci
Osmdesátiletý kubánský vůdce Fidel Castro včera večer předal vládu nad ostrovem rodnému bratrovi, pětasedmdesátiletému Raúlu Castrovi, zatím dočasně.
Zdůvodnil to tím, že v poslední době vedl několik důležitých, ale vyčerpávajících oslav a rozhovorů. Konkrétně šlo o zasedání organizace usilující o hlubší obchodní kontakty na jihu jižní Ameriky zvané MERCOSUR, které se konalo v Argentině, a o oslavy připomínající útok na kasárna Moncarda v roce 1953. Slaví se každoročně 26. července. Podle komuniké vydaného u příležitosti včerejšího předání moci obě události oslabily Castrovo zdraví natolik, že nyní musí podstoupit závažnou břišní operaci. Nemoc ho na delší čas vyřadí z normálního života. Oslavy osmdesátých narozenin, které má za několik dnů, konkrétně 13. srpna, se odkládají na prosinec. Není to nic zvláštního, vždyť britská královna také neslaví svoje narozeniny ve výroční den svého narození.
Skutečnost, že Fidel nepřednesl své rozhodnutí sám, nýbrž ho nechal přečíst svým osobním tajemníkem, vyvolává řadu spekulací. Jedna z úvah dokonce nastoluje otázku, zda Castro ještě vůbec žije. A podle tohoto scénáře se režim připravuje na posílení restriktivní moci před tím, než sdělí národu skutečný stav věcí. Mnohem pravděpodobnější je však dedukce, že je na tom zdravotně opravdu velmi špatně, ale ještě věří ve svůj návrat. Všechny nejdůležitější funkce ve státě převzal generál Raúl Castro, zejména jde o funkci prvního tajemníka ÚV Komunistické strany Kuby, o vrchního velitele ozbrojených sil ostrova a o předsedu státní rady a vlády Kuby.
Na ostatní funkcionáře zbylo několik podřadnějších úkolů, které jsou však také v komuniké zmíněny. Tak například dosavadní viceprezident Carlos Lage dostal za úkol pokračovat dále v energetické revoluci. To je celostátní program na úsporu energií, jejichž zdrojů se na ostrově už desetiletí nedostává. Cílem je modernizovat energetické zdroje a domácí spotřebiče. Přibližně před pěti lety Fidel Castro ve vášnivém projevu objevil Kubáncům Papinův hrnec. Ne, že by dřív papiňáky neznali, ale ty z dovozu byly příliš drahé, stály i několik minimálních mezd. Castro tedy nechal postavit továrnu na tyto hrnce spořící energii. Jaký je Raúl, Fidelův nástupce, třebas dočasný?
Podle BBC je autorem hesla - kdekoliv, jakýmikoliv prostředky a s jakýmkoliv cílem Fidel rozkazuje. Mladší bratr byl vždy Fidelovou pravou rukou, nejpravděpodobnějším dědičným princem. Kubánské zákony dokonce určují, že v případě Fidelova úmrtí nebo demise postoupí Raúl automaticky na jeho místo. Tak jako se to v královstvích sluší a patří. Říká se o něm, že na rozdíl od Fidela byl vždycky komunistou. A také se hovoří tom, že je vůči bratrovi poddajný, tvárný a taky trochu zakomplexovaný. Ať tak či onak, vycházejí spolu bratři po celý život navenek dobře. Dokáže však přežít Raúl bez Fidela? BBC podobně jako španělský list El Mundo hlásí z Havany, že v hlavním městě panuje jistá nervozita. Všichni jsou zajedno v tom, že je to s Castrem vážné, když přistoupil k předání moci. "Nehledě na politické rozdíly je v tom i lidský moment," řekl sociálnědemokratický disident Manuel Cuesta Morúa, "proto mu přejeme, aby se uzdravil."
Mnozí se také obávají, co bude dál, kdyby to vůdce nepřežil. Jinak přijali zprávu kubánští emigranti v Miami. Sotva se ji dozvěděli, vyšli do ulic, aby slavili konec diktatury. Mnozí už otevřeně hovoří o životě po Castrovi. Někteří se chtějí vrátit do vlasti, jiní pokukují po příležitostech, které se jim zatím zdánlivě otvírají. A ti rozumnější vyjadřují přání jako Juan Menéndez s vnukem v náručí: "Jen ať všechny změny proběhnou v klidu, ať nikdo netrpí, když se národ osvobozuje."
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.