Byznys s Irákem

Paradoxně největším nebezpečím se pro spojence stávají radikální šíité, kterým se americká přítomnost v Iráku nezamlouvá, jakkoli to byla právě loňská invaze, která je zbavila režimu, který jim mírně řečeno nepřál. Možná se naplňují obavy, že odstraněním Saddáma Husajna dojde k vypuštění ducha islámského radikalismu z láhve a že místo budování demokracie potká Irák občanská válka. V každém případě se v posledních týdnech znatelně mění veřejné mínění v jediné zemi, kde útok na Irák měl většinovou podporu obyvatelstva, tedy v USA.

Nesouhlas s Bushovou politikou v Iráku vyslovilo v lednu sedmatřicet procent Američanů, zatímco dnes jich nesouhlasí třiapadesát procent. Již na padesát sedm procent pak vzrostl počet Američanů, kteří nabyli dojmu, že Bush neví, jak situaci v Iráku vyřešit, a logicky tedy roste i procento těch, kteří by uvítali návrat amerických vojáků domů. Vzhledem k listopadovým prezidentským volbám je pro Bushe pověst politika, který si neví rady, špatnou vizitkou. Sázka na jeho znovuzvolení rozhodně není sázkou na jistotu a naši politici neudělají chybu, když začnou přemýšlet, jaký postoj k Iráku zaujme Amerika, jestliže se k veslu vrátí demokraté. Spolupracovat s Iráčany jistě není špatný byznys. Není ale jisté, zda se ta spolupráce bude dít prostřednictvím americké námořní pěchoty.