Být poslancem

Pravda, problém je to starý zhruba jako morálka sama, takže už mnoho způsobů, jak se s touto problematikou vyrovnat nikdo nevymyslí.

Nicméně - dají se použít už vymyšlené způsoby a na našem domácím způsobu provádění tzv. "demokracie" je asi tak středně pozoruhodné, že dosud není stanoven přesný postup, jak - řeknu to lidově - přimět zvolené osoby (nezaměňovat, prosím, volně s "vyvolenými", kteří mohou cokoli), aby se v jim přidělených funkcích chovali tak, jako by byli normálními lidmi.

Řeč je, samozřejmě, o poslancích, na které se nejnověji snesla děsná hrozba v podobě tzv. "Etického kodexu poslance", který k projednání předložil předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.

A řeč je, samozřejmě, i o tom, že už dlouhá, předlouhá léta se většinově zákonodárci chovají, jako by se - především asi vzhledem k popletené interpretaci významu tzv. poslanecké imunity - na ně nevztahovala řada psaných i nepsaných pravidel lidské společnosti. Jinak řečeno, chovají se a jednají jako "vyvolení", nikoli ovšem v tom nejnovějším, televizně zábavném významu slova, nýbrž v tom, ateisté prominou, náboženském. Jako by každý čn vyvolených našich zákonodárcům nesl pečeť nedotknutelnosti.... Páně Zaorálkova iniciativa si zaslouží pochvalu. Je mi osobně celkem jedno, kolik toho nalétá ve státní helikoptéře, je-li (na druhou stranu) schopen přiznat, kolik si vydělal bokem, mimo funkci. Snad si rozumíme...

Nejde až tolik o to, co samotný (zatím jen navrhovaný, nikoli schválený a uplatňovaný) kodex poslancům ukládá či předepisuje. Jde, alespoň prozatím, o to, že vůbec stanovuje jakousi množinu státních činitelů (poslanců a poslankyň) jako nějakou profesní skupinu.

Podobných profesních skupin existuje celá řada a stejně rozsáhlá je i sbírka vnitřních pravidel, podle nichž se odpovědní příslušníci těchto skupin řídí, popřípadě za porušení vlastních pravidel peskují...

Podle mého by samotný fakt jakéhosi vnitřního samo-uznání Poslanecké sněmovny za určitým způsobem pojímanou profesní skupinu, byl krokem kupředu ve snaze přinejmenším vylepšit jinak poměrně smutný obraz tohoto sboru v očích veřejnosti.

V té souvislosti je zajímavé, že řada poslanců - například celá skupina zákonodárců ODS - etický kodex poslance odmítá jako prázdné gesto. Argumentem jim přitom je údajně to, že předkladatel, tedy předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek není - pro ně - dostatečně věrohodným předkladatelem kodexu. Koho asi by si poslanci za ODS přáli jako tzv. "věrohodného" předkladatele?

Mají ho ve svých řadách? Jestli ano - ať ho tedy předvedou. Tohle, co tu píši, není obrana či pochvala iniciativy sociální demokracie či jejích představitelů. Je to jen ocenění kroku, podle mého, správným směrem. A je mi divné, že sbor moudrých, který jinak požaduje kodexy na kde kom, není většinově ochoten nasadit srovnatelný "chomout" i sobě.

A je to o to divnější, když si panem Zaorálkem předkládaný kodex přečteme. Ne, nebudu ho zde číst celý - jde zhruba o to, aby poslanci sloužili především veřejnému zájmu, aby byli ve svém konání kontrolovatelní a odpovědní, a aby se nebavili s lidmi, kteří by na ně mohli uvrhnout stín podezření z nekalé parlamentně zákulisní činnosti. Jednoduše - aby sloužili veřejnosti a nepodváděli při tom.

Uznávám, že kdyby se tohle v jedné z mocných ústavních institucí skutečně dělo, žili bychom skoro v ráji, nebo někde těsně vedle něj.

Když pak navrhovaný text kodexu poslance dočteme až k poslednímu, sedmému bodu, dozvíme se, že za porušení kodexu by provinilci hrozilo (v tom nejhorším případě, kdy by mu prohřešek byl dokázán a mandátní a imunitní výbor by trest doporučil), že se bude muset veřejně omluvit.

Ani to proslulé "prasátko do žákovské knížky" by mu (jí) nehrozilo. A přesto to vypadá, že kodex poslance je - jak se malebně říká - hudbou až velmi vzdálené budoucnosti. Tak nevím. Asi zvolit jinou sněmovnu....