Bydlení v mongolské jurtě. Soukromí neexistuje, ale rodina pomůže vždy

10. duben 2015

Pod mongolskou jurtou se ocitli žáci Základní školy inženýra Miroslava Plesingera-Božinova v Neratovicích. Jejich hostitelkou byla Jagarma Dagvasuren, Mongolka žijící v České republice desátým rokem.

Děti si poslechly původní zpěv, ochutnaly tradiční jídlo, naučily se z uzlů vytvořit knoflík a dozvěděly se, jak žijí jejich vrstevníci daleko na východě od klidné české kotliny. Byl to správný způsob Překračování hranic, jak napovídá název projektu SIMI, Sdružení pro integraci a migraci?

Jak to cítí děti a jak se jim prezentuje pestrost zemí, odkud pocházejí cizinci žijící s nimi v České republice? To už není o umělecké představivosti, ale o běžném životě, který sdílejí. Na českém území žilo koncem roku 2014 skoro 452 tisíc cizinců.

„Snažíme se dětem na konkrétním příběhu cizince, kterého mají možnost na besedě potkat, ukázat osobní rozměr každého z nás. Skrze tato setkání si děti mohou uvědomit, jaké těžkosti, zkušenosti cizinec v Česku zažívá,“ říká Kateřina Dederová a Eva Čech Valentová, koordinátorky projektu. Beseda za chvíli začne.

Do čaje místo cukru sůl

„Rozloha Mongolska je dvacetkrát větší než Česká republika. Ale je tam málo lidí, tři miliony. Na jeden kilometr čtvereční necelí dva lidé. Devadesát procent Mongolů vyznává buddhismus, máme šamanismus...,“ vysvětluje Jagarma Dagvasuren, Mongolka žijící v ČR.

Šamanismus je původní mongolské náboženství. Víra, ukázkový modrý šátek a výchova dětí souvisejí s modrým mongolským nebem. Téma se dotklo všech účastníků.

Interiér jurty -nesmějí chybět železná kamna, alespoň jedna almara a několik postelí

„Máme krutou zimu, příroda je taková. Rodiče nás učí, že život je zkouška a my se musíme s tím prát, abychom nepadli na dno. Modrý šátek je symbol, zaprvé, to je nebe. Zadruhé máme přísloví, že nebe je obrovská síla a člověk má mít velké srdce, musí pomáhat druhým lidem. Mongolové skoro neděkují, berou to jako samozřejmost.“

Na jihu pouště Gobi bylo nalezeno ložisko zlata. „Taky wolfram a měď, firmy z Ameriky, Japonska, Německa a Kanady tam chtějí postavit firmu. Vytěží všechno, co máme pod zemí, a potom nám zničí přírodu. Šamani to nechtějí. Proto dělají protesty, aby to vláda neschválila.“

V Mongolsku si lidé nesladí čaje, místo cukru používají sůl. „Klidně nesladit čaj, ale solit?“ diví se jeden z posluchačů besedy.

V Česku chtěla najít zázračný prsten

Na venkově se bydlí v jurtách. „Tady mám model, jak jurta vypadá. To jsou dveře, na noc je zatahujeme, aby nesvítil měsíc. Jurta je jedna místnost. Tam celá rodina bydlí, mají tři nebo pět dětí a rodina je pořád spolu, žádný soukromí neexistuje. Když přijde někdo pozdě z práce, celá rodina se ptá, tak co nového. Když je někdo smutný, tak všichni, co se stalo? Celá rodina je k dispozici, ochrání nebo poradí.“

Bydlení v jurtě

Když někdo z rodiny odejde, pořídí si novou jurtu. Vyrobit jednu jurtu trvá jeden rok. „Než se ostříhají ovce, vyrobí plsť, jurta je čistě přírodní materiál, bez kovových konstrukcí. Kdyby přišla přírodní katastrofa, jurta nikoho nezabije.“

Takzvaná kulturní vsuvka všechny potěšila. Jagarma Dagvasuren je komunitní tlumočnice diecézní charity v Plzni, ale v Mongolsku vystudovala na konzervatoři operní zpěv. Do Česka přijela za poznáním.

„Jako malá jsem viděla v televizi Arabelu, létající Čestmír, mně se líbily české filmy a chtěla jsem tu najít zázračný prstýnek. Ale nenašla jsem ho. Chtěla jsem Česko poznat, tady byl nedostatek pracovních sil, takže hodně cizinců z Asie sem přijelo pracovat.“

Nejdřív pracovala tři roky na Vysočině jako šička. „V malinké vesničce se mi líbilo. Pak jsem se stěhovala do Plzně, nejdřív jsem byla dobrovolnice na charitě, potom zaměstnankyně.“

Eva Čech Valentová oceňuje způsob, kterým paní Jagarma přednáší. „Děti to zaujalo, ukázala jim svoji zemi i kulturu způsobem, který je přístupný, dokáže přitáhnout pozornost. Děti velice ocenily krásný zpěv, oživilo to průběh, výborně připravený.“

Učitelka zeměpisu Lenka Kopová říká, že slyšet tyto informace od rodilého mluvčího je úplně jiný zážitek než od učitele zeměpisu. „To není jen o zeměpisu. Vidí, že v různých zemích se žije jinak, tohle je jiný pohled na život než ten evropský. Vidí, že lidé můžou být šťastní, i když mají jenom jednu jurtu.“

V okolí každé jurty se to jen hemží malými dětmi

Může se tímto způsobem změnit pohled dětí na cizince? „Každý máme nějakou kulturu, oni musí být snášenliví. Každý máme nějaké zvyky. Nepřistupují negativně k cizincům.“

Erika Čičmanová, vedoucí workshopu, říká, že byla dojatá. Nádherně kulturu představila, je tam spousta věcí na zamyšlení, jak u nich funguje rodina a jak tady, máme mezery. To řekla opravdu nádherně. Je z ní cítit ta nádherná mongolská hrdost. Ona je bojovník a na nic si nestěžuje. To se mi moc líbí.“

autoři: Goranka Oljača , sch
Spustit audio